Crispina Tagorensis
| 5. prosince, připomínka | |
| Postavení: | mučednice |
| Úmrtí: | 304 |
ŽIVOTOPIS
Žila v Tagore v Numidii (dnes Taoura v Alžírsku) v severní Africe. Je uváděna jako matka rodiny z vyšší společenské třídy, která za císařů Diokleciána a Maximiána byla předvedena před Anulina, který byl prokonzulem se sídlem v Thebestě (dnes Tebessa). Byla obviněna z porušení zákona, protože jako křesťanka odmítla splnit císařský požadavek oběti.V aktech o její mučednické smrti je uveden její dialog s Anulinem. Na jeho hrozby, že za neuposlechnutí ediktu, který má před sebou, přijde o hlavu, Kryšpína odpověděla: „Já nikdy nebudu obětovat jinému, než jedinému Bohu a Pánu, jehož Syn Ježíš Kristus se kvůli nám narodil a za nás zemřel. Svého Boha uctívám každý den, a já vím, že žádný jiný není.“
Anulinus pak nazval křesťanskou víru pověrou a Kryšpínu označil za vzpurnou a neuctivou, což jí přinese právní dopad. Kryšpína mu slušně a rozhodně odpověděla: „Je-li to nutné, budu pro svou víru trpět, ale obětovat budu pouze Pánu, který učinil nebe i zemi, moře a všechny věci, které jsou v nich. Nikdo mne však nedonutí obětovat démonům.“
Anulinus, jakoby mu to nestačilo, znovu položil otázku: „Tak nebudete akceptovat bohy, prokazovat jim úctu, kterou nutno dodržet, nemíníte si zachránit život?“ Další odvážné vyznání Kryšpíny s tím, že se nebojí toho, co jí hrozí, ale že jí jde o duši, vedlo Anulina k rozhodnutí ji pohanit a zesměšnit. Proto nařídil ostříhat a oholit její hlavu. Jelikož na pevnosti Kryšpíny se nic neměnilo, prokonsul nařídil dát jí setnout hlavu mečem. Načež ona chválila Boha za prokázanou milost.
K její poctě a k poctě dalších mučednic byla pro množství poutníků kolem roku 400 postavena v Thebestě velká bazilika a je zachována mozaika, na níž mimo jiných mučednic je vyobrazena i Kryšpína. Můžeme si ještě připomenout, že byla jako významná mučednice vyzdvihována také sv. Augustinem z Hippo (pam. 28. 8.).
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Sabas, abbas (532); Crispina Tagorensis (304); Lucidus (asi 938); Geraldus♦, ep. Bracaren (1108); Bartholomæus Fanti♦ (1495); Ioannes Almond (1612); Nicolaus Stensen♦ (1683); Philippus Rinaldi♦ (1931); Narcissus Putz♦ (1942)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský