Obitius
| 6. prosince, připomínka | |
| Postavení: | voják, otec rodiny a řeholník OSB |
| Úmrtí: | 1204 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se asi v roce 1150 v Niardo, v provincii Brescia v Itálii do zámožné rodiny. V mládí se rozhodl pro vojenské povolání a oženil se s hraběnkou Inglissendou Porro. Měl s ní čtyři děti: Jakuba, Bertu, Markétu a Maffea.
Vojenskou kariéru ukončil 7. 7. 1191 po poslední bitvě, při níž se snad jen zázrakem zachránil před utonutím v ledové řece Oglio, do které spadl. Stalo se tak při boji s muži v brnění. Dřevěný most se prolomil, neboť neunesl zatížení. Za bezvědomí, z něhož se Obicius probral až na břehu, měl prý vidění cesty do pekla. V důsledku zážitků se rozhodl strávit zbytek života jako řeholník, ale až v roce 1197 získal potřebný souhlas. Pro rodinu byla změna v jeho názorech nejdříve nepochopitelná a nepřijatelná. Později však získal její souhlas se svou volbou a prý i podporu. Jeho poslední dvě děti se rovněž rozhodly pro zasvěcený život. Obicius svých posledních sedm let strávil kajícím životem v benediktinském klášteře v klášteře Santa Giulia v Brescii.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Nicolaus, ep. Myren. (s. IV); Asella (po roce 385); Dionysia, Maioricus et socii: Æmilius, medicus, Bonifatius Sibidensis, Dativa, Leontia, Servius, Tertius, Victrix (s. V.); Obitius (1204); Petrus Pascual♦ (1300); Aloysia Maria Frías Cañizares♦ (1936); ♦ (1952); Michael Lasaga Carazo et VI socii♦ (1936)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský