Petrus Pascual
6. prosince, připomínka | |
Postavení: | biskup, mučedník OdeM |
Úmrtí: | 1300 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se kolem roku 1226 ve Valencii ve Španělsku. Jeho život je spjat s dalším světcem, Petrem Nolaskem (pam. 25.12.). Uvádí se i to, že rodiny se znaly a že se dnešní Petr narodil dokonce na přímluvu Nolaska. Podstatnou skutečností je to, že se Petr Pascual po studiích ve Valencii a jejich dokončení v Paříži stal knězem a vstoupil do řádu Panny Marie de Mercede, založeném Petrem Nolaskem r. 1218 pro vykupování zajatců zvláště z rukou muslimů. Řád byl papežem potvrzen r. 1235. Petr Pascual r. 1250 už jako kněz složil ve Valencii sliby do rukou Arnalda Carcassonne.Nějakou dobu působil v klášteře v Zaragoze, kde učil teologii. Mezi jeho žáky se ocitl i Sancho, syn krále Jakuba I., který už jako mladík byl r. 1266 jmenován arcibiskupem v Toledu, a Petr Pascual ho tam doprovázel a nějakou dobu byl jeho rádcem a spolupracovníkem.
V roce 1291 se jménem řádu vydal do Říma. S papežem Mikulášem IV. se pak před koncem srpna setkal v Orvietu. Následně kázal po celé Francii a Itálii. V roce 1296 opět cestoval do Říma a papež Bonifác VIII. ho zde jmenoval biskupem v Jaén. Do své diecéze, která byla kvůli okupaci muslimských Maurů šest let bez biskupa, se vydal, jak mu to bylo možné, avšak při pastorační návštěvě byl zajat muslimy a po čtyři roky vězněn v Granadě. V zajetí působil jako obhájce katolické víry, vynikl jako obhájce Neposkvrněného početí Panny Marie. Vynikající jsou i jeho četné spisy, zvláště pro velké doktrinální a jazykové hodnoty. Pro obranu křesťanství proti islámu byl odsouzen k smrti a údajně sťat 6. 12. 1300 při pokleknutí u oltáře v Granadě.
Jeho uctívání jako blahoslaveného bylo po řádném procesu potvrzeno papežem Klementem X. dne 14. 8. 1670.
Nicolaus, ep. Myren. (s. IV); Asella (po roce 385); Dionysia, Maioricus et socii: Æmilius, medicus, Bonifatius Sibidensis, Dativa, Leontia, Servius, Tertius, Victrix (s. V.); Obitius (1204); Petrus Pascual♦ (1300); Aloysia Maria Frías Cañizares♦ (1936); ♦ (1952); Michael Lasaga Carazo et VI socii♦ (1936)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský