blah. János Scheffler

6. prosince, připomínka
Postavení:	biskup, mučedník
Úmrtí:	1952

ŽIVOTOPIS

Narodil se 29. 10. 1887 v uherském Kalmándu (dnešní Cămin v oblasti Satu Mare v Rumunsku). Tato obec je uváděna jako patřící Maďarsku a v rodině, do které se János narodil coby druhý z deseti dětí, se mluvilo maďarsky. Rodina žila křesťansky a živila se zemědělskou činností. János šel studovat na církevní gymnázium v Satu Mare díky podpoře od místního kněze. Potom byl přijat do internátní školy u jezuitů a po roce začal studovat teologii na univerzitě Pála Pazmányho v Budapešti. Kněžské svěcení přijal 6. 7. 1910 a nastoupil na místo kaplana v Csomaköz. Odtud byl poslán do Říma na studia kanonického práva na Gregoriánské univerzitě, kde promoval 19. 6. 1912. Po návratu sloužil na biskupství a v roce 1915 získal doktorát z teologie. Vedle pastoračních úkolů z pověření biskupa byl v Satu Mare ředitelem školy, na níž provedl reorganizaci. Vyučoval teologii, kanonické právo i církevní dějiny a byl spirituálem seminaristů. Z jeho publikační činnosti si připomínáme katechismus katolické církve a přehled církevních dějin. Od roku 1923 byl dva roky proboštem.

Po světové válce byla oblast Sedmihradska připojena k Rumunsku, proto se naučil rumunsky, což potřeboval pro jednání s úřady i ke kvalitnější pastoraci. V červnu 1926 se účastnil Mezinárodního eucharistického kongresu. Jemu se rozhodl věnovat knihu s názvem „Od Satu Mare do Chicaga.“ Činnost Jánose Schefflera pokračovala i po spojení diecéze s Oradea Mare, kde působil jako duchovní představený semináře.

V roce 1942 se stal apoštolským administrátorem Oradea. Biskupem diecéze Satu Mare byl jmenován 26. 3. a biskupské svěcení obdržel 17. 5. 1942. S obezřetností a horlivostí neúnavně konal všechny pastorační úkoly biskupa s návštěvami farností a péčí o kněze a seminaristy. Tou dobou se ve východní Evropě přibližovaly politické změny. V září 1944 do diecéze Satu Mare vtrhla rudá armáda a severní Transylvánii ovládli Sověti. Po válce začalo hořké pronásledování církve. Konkordátem z 1. 10. 1948 pak bylo vyhlášeno rozpuštění katolické církve východního obřadu. Rumunská vláda chtěla neoficiálně spojit katolíky s pravoslavnými a zároveň církev v Rumunsku odpojit od Říma. Výraznou překážkou těchto plánů se ukázal být biskup János, proto byl 23. 5. 1950 zatčen tajnou policií „Securitate“. Nejprve byl po dva roky internován v bývalém františkánském klášteře Korosbánya a v roce 1952 přepraven do věznice v suterénu v Jilavě u Bukureště, kde poslední dva měsíce strávil v nelidských podmínkách. Byl ponižován a krutě mučen. Ve vykonstruovaném procesu byl odsouzen k trestu smrti. Zemřel však již 6. 12. 1952 v důsledku deprivace a zlého zacházení. Předposlední den života zkolaboval ve sprše, kde byl polit vařící vodou.

Jeho ostatky byly z vězeňského hřbitova v roce 1965 převezeny do krypty katedrály Satu Mare a v roce 1992 začal jeho beatifikační proces.

Blahořečený byl 3. 7. 2011 v Satu Mare za přítomnosti bukurešťského arcibiskupa Ioana Robu i maďarského primase Pétera Erdö a mnoha dalších biskupů a osobností. Hlavní část, z pověření papeže, přednesl kardinál Angelo Amato, SDB, prefekt Kongregace pro blahořečení a svatořečení.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Nicolaus, ep. Myren. (s. IV); Asella (po roce 385); Dionysia, Maioricus et socii: Æmilius, medicus, Bonifatius Sibidensis, Dativa, Leontia, Servius, Tertius, Victrix (s. V.); Obitius (1204); Petrus Pascual^♦ (1300); Aloysia Maria Frías Cañizares^♦ (1936); ^♦ (1952); Michael Lasaga Carazo et VI socii^♦ (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský