Carolus Garnier
| 7. prosince, připomínka | |
| Postavení: | mučedník TJ |
| Úmrtí: | 1649 |
ŽIVOTOPIS
V tento den je martyrologiem připomínáno výročí jeho mučednické smrti v Severní Americe. Jeho památka však bývá častěji připomínána ve skupině s dalšími sedmi druhy téhož řádu, umučenými v různé dny při misijním působení mezi Indiány kmene Huronů a Irokézů. V čele skupiny připomínané 19. 10. se uvádí sv. Jan de Brébeuf.Karel Garnier se narodil 26. 5. 1606 v Paříži ve Francii. Vystudoval na škole Louis-le-Grand v Paříži a 5. 9. 1624 vstoupil do noviciátu Tovaryšstva Ježíšova. V Paříži pak pokračoval studiem v clermontském semináři a v roce 1635, ve věku 29 let, byl vysvěcen na kněze. Hned se hlásil na misii do provincie Québec, ale došlo k pozdržení kvůli otcovým protestům. Odplouval pak s P. Izákem Joguesem 8. 4. 1636. Do Québecu dorazili 10. června a odtud odplul s dalšími spolubratry do misie mezi Hurony. Působil v osadách Ihonitria a Ossossané. Dobře si osvojil místní jazyk a trpělivě bojoval proti zaostalosti a mravnímu úpadku. Velké hrdinství prokázal v době epidemie při péči o nakažené, které přenášel a poskytoval duchovní útěchu, proto ho nazývali andělem misie.
V roce 1646 byl Karel Garnier od náčelníků pozván do jím dříve založených misií sv. Jana a sv. Matěje, aby tam opět působil. V misii sv. Jana byl 7. 12. 1649, když ji přepadli Irokézové. Od útočníků byl zasažen dvěma výstřely a zraněn na hrudníku se snažil dál udělovat umírajícím svátosti na cestu až do chvíle, kdy mu jeden Irokéz rozsekl tomahavkem hlavu. O dva dny později jeho tělo pohřbili dva kněží ze sousední misie do zřícenin kostela.
Blahořečený byl 21. 6. 1925 společně se svými druhy a jejich svatořečení se konalo 29. 6. 1930, papežem Piem XI. Jejich památka se původně slavila 26. 9., ale v roce 1969 byla s úpravou kalendáře přesunuta na 19. 10.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Ambrosius, ep. Mediolanen. et doctor Eccl. (397); Sabinus, ep. Spoletan (asi 300); Athenodorus, m. in Syria (asi 304); Urbanus, ep. Theanen (asi s. IV.); Ioannes Silentiarius seu Hesychasta (558); Martinus, abbas Salimannen (asi s. VI.); Fara (657); Maria Iosepha (Benedicta) Rossello (1880); Carolus Garnier (1649)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský