Theobaldus de Marliaco
| 8. prosince, připomínka | |
| Postavení: | opat OCist. |
| Úmrtí: | 1247 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se asi ke konci 12. století na zámku v Marly ve Francii jako syn Boucharda z rodu Montmorency a Matyldy roz. Châteaufort, v příbuzenském vztahu s králem Ludvíkem VII. Ze tří sourozenců byl nejstarším a stal se rytířem váženým pro své úspěchy v turnajích. Daleko více než touha po vítězství v bojích začala v něm růst touha po oddanosti Matce Boží, kterou už dříve míval v úctě. Po jednom větším turnaji jel kolem kostela, zastavil u něj, vstoupil dovnitř a byl přítomen mši svaté k oslavě Panny Marie. Pro duchovní zážitek, který zde prožil, slíbil „opustit svět“ a zříci se všeho, co mu k uspokojení nabízel.Roku 1226 vstoupil do cisterciáckého kláštera Vaux-de-Cernay. Spolubratři u něj obdivovali velkou skromnost, mlčení, jeho zanícenost pro modlitbu, poslušnost a zvláště je překvapovala jeho pokora. Teobald rád před svatostánkem rozjímal o Panně Marii a jejím vztahu lásky k Bohu i o pokoře, kterou žila ona i její Boží Syn.
V roce 1235 byl po smrti opata Richarda zvolen za jeho nástupce a opatem zůstal až do své smrti. Ve prospěch svých spolubratrů i jako opat velmi rád konal služby, které vyžadovaly tu největší pokoru. O té svědčilo i jeho oblečení, ve kterém pracoval.
Mezi nejvíce připomínané události z jeho života patří ty, v nichž se projevila síla jeho modlitby. Ať se jednalo o obrácení novice, který chtěl odejít a po celonoční Teobaldově modlitbě nabyl touhy po dobrém řeholním životě, nebo o jiný zázrak, který vešel ve známost. Sem patří tradující se a vyobrazovaná událost, kdy ho přišli navštívit královna Margareta a král Ludvík IX. s prosbou o modlitbu, protože se jim po pětiletém manželství stále nedařilo mít potomka. Legenda i obraz hovoří o daru květinového košíku, v němž rozkvetlo 11 lilií a královna potom měla 11 dětí.
Po 12 letech ve funkci opata byl Teobald povolán na věčnost. Jeho hrob označovala kamenná deska s vyrytým nápisem: „Hic Jacet Theobaldus Abbas“ („Zde leží Theobald opat“). Jeho ostatky byly přeneseny v roce 1261 a podruhé v roce 1270. Kult sv. Teobalda byl potvrzen papežem Klementem XI. roku 1710. V cisterciáckém řádu začal být jeho svátek slaven 8. 7., jinde 27. 7. a Martyrologium ho opět připomíná v den jeho úmrtí, k němuž údajně došlo 8. 12. v brzkých ranních hodinách.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Maria Virgo, Conceptio lmmaculata ; Macarius, m. Alexandriæ (250); Eutychianus, Pp (283 ); Eucharius (s. III.); Patapius (s. V./VI.); Romaricus (653); Theobaldus de Marliaco (1247); Moranová Narcissa a Iesu Martillo Morán (1869); Iosephus Maria Zabal Blasco♦ (1936); Benedictus Andreas /Enrique/ Monfort♦ (1936); Aloysius Liguda♦ (1942); ♦, Paulus Yun Ji-chung et Iacobus Kwon Sang-yeon (1791)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský