Moranová Narcissa a Iesu Martillo Morán
| 8. prosince, připomínka | |
| Postavení: | panna |
| Úmrtí: | 1869 |
ŽIVOTOPIS
Pocházela z ekvádorské početné rodiny, která velmi brzy ztratila matku a později i otce. V mládí ji zdobila přirozená i duchovní krása se skutečnou láskou vůči všem. Toužila po zasvěcení se Kristu, ale do žádného řádu nevstoupila. Zůstala celý život laikem, ale sama sobě ukládala přísnější pravidla než jakýkoliv řád. Toto „bláznovství“ mělo svůj smysl a cenu, protože jeho důvodem byla hluboká láska ke Kristu a k duším, kterým pomáhala ke spáse. Zemřela vysílením v 37 letech.Jak papež Jan Pavel II. řekl „jejím zvláštním rysem bylo její vnitřní sjednocení se s Bohem, kterému se oddávala denně v modlitbě.“
ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
VŠE PRO PÁNA A ZA SPÁSU LIDÍ
Narodila se 29. 10. 1832 v Nobol v provincii Guayas v Ekvádoru do zemědělské rodiny Petra Martillo a Josefíny roz. Moran jako šestá z devíti dětí. Rodiče jim brzy zemřeli. Matka už v roce 1838, kdy Narcise bylo 6 let, a o její výchovu pak dbala starší sestra Marie.
Od dětství se Narcisa cítila přitahovaná ke kontemplativnímu životu a vyhledávala tichá místa k rozjímání. Jedno takové dodnes připomínané bylo v lesíku nedaleko jejího rodného domu. Jako devítiletá byla u prvního sv. příjímání. Doma pomáhala s domácími pracemi i na polích. Její kamarádky z dětství ji poznaly jako milé a příjemné děvče, které umělo hrát na kytaru a krásně zpívat. Byla klidné povahy, přemýšlivá, soucitná k chudým. Vyrůstala v krásnou mladou ženu se světlými vlasy a s modrýma očima. Byla vyšší postavy, velmi čilá a ochotná pomáhat, zvláště chudým, nemocným a dětem, které v ní měly dobrou katechetku.
Velmi brzy zatoužila po zasvěcení se Kristu. Našla si pak také duchovního vůdce, který dbal o její duchovní rozvoj. Během let a míst pobytů vystřídala těchto rádců několik. Důležitý pro ni byl soukromý prostor i časové rozdělení práce a modlitby, k níž přidávala asketické skutky za chyby a hříchy svých rodáků.
V 15 letech začala pracovat jako švadlena, aby pomáhala rodině s obživou. Když jí bylo 19 let, zemřel i jejich otec. Narcisa se sourozenci se přestěhovala do Guayaquilu. Starší sestra byla tehdy vdaná a Narcisa už po více let skrytě praktikovala skutky kajícnosti za hříchy lidstva.
Postupem času začala požívat pouze chleba s vodou. Přestože zůstávala ve světě jako laik, stanovila si a dodržovala přísný denní režim. Modlitbě v tichu a samotě věnovala 8 hodin ve dne a další 4 hodiny v noci, v nichž používala nezvyklé předměty pokání. Patřilo mezi ně nošení trnové koruny a uléhání na kříž plný hřebíků, jak později při blahořečení zmínil papež. Všechno to její dobrovolné mučednictví mělo jediný důvod – lásku k trpícímu Ježíši. Často se ocitala v extázi, během níž prožívala přítomnost Ježíše. Její extáze potvrdilo mnoho svědků.
V roce 1865 se Narcisa přestěhovala do Cuenca, aby pečovala o svého těžce nemocného zpovědníka a duchovního vůdce, o. Amadea Millana. Po jeho smrti se vrátila do Guayaquil. Asi o tři roky později odešla do Limy, aby se plně oddala kontemplativnímu životu pod vedením o. františkána Petra Gualy. Bydlela zde v klášteře Patrocinio, kde žily dominikánské terciářky. Potřebovala duchovního vůdce, který by jí uměl dobře radit a kriticky ji hodnotil. Zřejmě ho našla v o. Emanuelovi Jakubovi Medinovi, pozdějším biskupovi, který byl kaplanem kláštera a jejím rádcem do konce života.
V září 1869 v souvislosti s fyzickým vysílením a vysokou horečkou byl stav Narcisy vyhodnocen jako konečné delirium. Je uvedeno, že na začátku prosince nastaly nové potíže (relaps) a pro zesláblost organismu zemřela ve velké chudobě, ale bohatá láskou, ve věku 37 let.
V roce 1972 při přenášení ostatků Narcisy do krypty bylo zjištěno, že její tělo zůstalo neporušené. Když ji 25. 10. 1992 papež Jan Pavel II. blahořečil, mimo jiné řekl: „Duchovnost Narcisy od Ježíše je vybudována na ukrytí se před očima světa. Chtěla totiž žít v nejhlubší pokoře a chudobě. Pánu dávala způsoby svého pokání jako oběť za spásu lidí. Dnes se u ní splňují slova, která jsme slyšeli v evangeliu: „Kdo se ponižuje, bude povýšen“ (Lk 18,14).
Kanonizována byla 12. 10. 2008 papežem Benediktem XVI.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Všechno, co dělám, se budu snažit naplnit láskou. K tomu, co je nepříjemné přidám dnes střelnou modlitbu: „Ježíši, Maria, miluji Vás, zachraňte duše.“ Nebo jako děti z Fatimy: „Z lásky k Pánu Ježíši a za obrácení hříšníků.“ (viz http://catholica.cz/index.php?id=581)Bože, Ty přebýváš v těch, kdo mají čisté srdce; vyslyš naše prosby a na přímluvu svaté panny Narcisy dej nám svou milost, ať žijeme tak, abychom byli Tvým důstojným příbytkem Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Maria Virgo, Conceptio lmmaculata ; Macarius, m. Alexandriæ (250); Eutychianus, Pp (283 ); Eucharius (s. III.); Patapius (s. V./VI.); Romaricus (653); Theobaldus de Marliaco (1247); Moranová Narcissa a Iesu Martillo Morán (1869); Iosephus Maria Zabal Blasco♦ (1936); Benedictus Andreas /Enrique/ Monfort♦ (1936); Aloysius Liguda♦ (1942); ♦, Paulus Yun Ji-chung et Iacobus Kwon Sang-yeon (1791)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský