Leocadia
| 9. prosince, připomínka | |
| Úmrtí: | asi 304 |
ŽIVOTOPIS
Narodila se údajně ve druhé polovině 3. století v Toledu ve Španělsku do jedné z předních rodin. Dále je představována jako od dětství horlivá křesťanka, kterou Bůh obdaroval tělesnou i duševní krásou. Vynikala skromností, něžnou zbožností a pro mnohé prý byla příkladem mravní dokonalosti. Pro svou pokoru a lásku k Bohu nejra-ději setrvávala v soukromí domova a den prožívala i při práci v myšlenkách na Boha.Španělsko mělo v té době spadat pod údajně mírného vladaře Konstantina Chloruse, ale v odlehlé zemi dávali císařští úředníci průchod starším protikřesťanským zákonům. Z Galeriova popudu byla od Diokleciána r. 303 vydána velmi tvrdá a krutá rozhodnutí proti Kristovým vyznavačům. Císařský místodržitel Dacián, který do Toleda přišel pátrat po křesťanech, zajal Leokádii, a protože se mu při výslechu líbila, snažil se na ni působit především lichotkami.
Litoval, že místo k jeho bohům přilnula k opovržené společnosti křesťanů, a zdůrazňoval výhody služby říšským bohům. Zdůrazňoval, že se ještě může zachránit, když jim obětuje. Leokádie mu pak dala na srozuměnou, že se marně snaží ji odvrátit od víry v Krista.
Víra v Krista však není něco, čím by někdo druhý mohl manipulovat. Víme-li, komu jsme uvěřili, nenecháme se svést falešnými lichotkami.
V životopisech jsou Leokádii do úst vkládána slova: „Poznala jsem a ctím pravého Boha i jeho jednorozeného Syna, který pro naši spásu zemřel na kříži. Jemu celá náležím a patřím jako pokorná služebnice. Věz, že mne od něho nic na světě neodloučí a nepohne k modloslužbě. Ráda podstoupím pro svou víru muka i smrt, neboť Kristus mně za to dá korunu života věčného.“ Těžko si lze představit, že by se dochovalo její doslovné vyjádření, přesto uvedené odpovídá tomu, čím ve spojení s láskou bylo plné její srdce i vědomí. Také martyrologium zdůrazňuje, že je známá pro své vyznání Krista.
Dacián pak přešel k postoji rozlíceného panovníka a nařídil ji bičovat. Po zbičování cestou do vězení prý Leokádie povzbuzovala plačící přátele slovy: „Vy bojovníci Kristovi, nehořekujte nade mnou, ale spíše se radujte, že mi bylo dáno pro vyznání Ježíše Krista trpět.“
Dacián rozhodl, aby se ještě trápila v žaláři a aby nakonec byla za svou neposlušnost popravena. Leokádie ve vězení na následky bičování zemřela. Její mrtvé tělo pohané pohodili za městskou hradbu a křesťané je pak v noci s úctou pohřbili.
Po skončeném pronásledování postavili nad jejím hrobem kapli, která kolem r. 618 byla přestavěna na chrám zasvěcený této mučednici. Zde se v 7. století konaly některé toledské synody. Ve druhé polovině 8. století byly ostatky Leokádie kvůli Maurům přenesleny z Toleda do Ovieda v severním Španělsku. Opět kvůli bezpečnosti koncem 11. stol. došlo k přenesení ostatků do Belgie. Zde v 16. století za náboženských bojů znovu hrozilo ostatkům sv. Leokádie znesvěcení a proto byly v roce 1587 přeneseny zpět do Toleda a uloženy v katedrále.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Ioannes Didacus♦ (1548); Gorgonia (asi 370); Valeriana (století neznámé); Leocadia (asi 304); Syrus, ep. Papien (s. IV.); Cyprianus, abbas Genoliacen (s. VI.); Ioannes Minami Gorōzaemon♦ (1603); Simon Takeda Gohyōe et socii♦ (1603); Liborius Wagner♦ (1631); Petrus Fourier (1640); Bernardus Maria a Iesu (Cæsar) Silvestrelli♦ (1911); Iosephus Ferrer Esteve♦ (1936); Richardus de los Ríos Fabregat, Iulianus Rodríguez Sánchez et Iosephus Giménez López♦ (1936); Iosepha Laborra Goyeneche et V sociæ: Carmen Rodriguez Banazal, Maria del Pilar Nalda, Stephana Irisarri, Isidora Izquierdo et Dolora Broseta Bonet♦ (1936)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský