blah. Josefa Laborra Goyeneche a pět družek

Iosepha Laborra Goyeneche et V sociæ: Carmen Rodriguez Banazal, Maria del Pilar Nalda, Stephana Irisarri, Isidora Izquierdo et Dolora Broseta Bonet

9. prosince, připomínka
Postavení:	mučednice DKL
Úmrtí:	1936

ŽIVOTOPIS

Josefa Laborra Goyeneche se narodila 6. 2. 1864 v Sanguesa v provincii Navarra ve Španělsku do zemědělské rodiny Františka a Javiery. Do společnosti Dcer křesťanské lásky, založené Vincencem de Paul (pam. 27. 9.), vstoupila 18. 3. 1881. Jako postulantka zprvu začala pomáhat v nemocnici la Princesa v Madridu. Za její první působiště ve společnosti DKL je uváděný Hospic de Cuenca. Zde se po 19 let starala s mateřskou láskou o děti. V červenci 1900 jí bylo svěřeno vedení azylového centra v Bétera u Valencie. Vynikala zde láskyplným vztahem k chudým a nemocným, k dětem i k seniorům. Po 11 letech obětavé práce dostala na zodpovědnost náročnější místo v nemocnici v Murciia. Protože se u ní objevily problémy se zrakem, vrátila se po několika měsících jako představená do Bétera. Projevovala se stále větší pokorou, ochotou i uváženou službou jak při rozdávání almužen, tak v pomoci studentům, kterým např. opravovala oblečení. Misionář CM o. Taboada, který ji znal, uvedl jako její tři nejvýraznější vlastnosti porozumění, něžnost a obezřetnost.

Dům Dcer křesťanské lásky vedený sestrou Josefou Laborrou byl 21. 7. 1936 napaden červenými bojovníky a sestry vyhnány. Revoluční výbor současně zabavil všechen majetek jejich společenství. Josefa Laborra byla po měsíci, krátce potom co s několika sestrami přijala pohostinskou službu u jednoho studenta, se sestrami zajata v penzionu „El Gallo“ a byly dopraveny do vězení zřízeného ze semináře v Moncada, nacházejícím se asi jen 10 km severně od Valencie. Sestra Josefa toto místo označila za „Getsemanskou zahradu“, ze které odejdou zemřít pro Boha. V Picadero de Paterna 9. 12. znovu vložila svůj život do rukou Božích a zemřela s odpuštěním nepřátelům.

Carmen Rodriga Banazal se narodila 26. 3. 1876 (nebo 26. 4. 1877) v Cea u Orense ve Španělsku. Ve 20 letech si definitivně zvolila společnost Dcer křesťanské lásky a po postulátu v madridské nemocnici při službě nevyléčitelně nemocným ženám se stala 16. 8. 1897 sestrou řeholní společnosti DKL. Po základní formaci jí bylo svěřeno učitelské poslání v Bétera u Valencie. Nejprve v Mateřské škole a pak u starších dětí. S velkou pečlivostí se připravovala na katechetické hodiny. Starší dívky vyučovala šití a vyšívání, řídila chrámový sbor a hrála na harmonium. Navštěvovala také rodiny studentů, vždy byla ochotná pomáhat, zvláště nemocným matkám. V roce 1935 se stala představenou místní komunity. V dalším roce po vypuknutí občanské války byl konec jejího života shodný se sestrou Josefou Laborrou.

Marie del Pilar Nalda Franco se narodila 24. 5. 1871 v Algodonales v provincii Cádiz ve Španělsku. V 18 letech byla rozhodnuta stát se sestrou společnosti Dcer křesťanské lásky, s nimiž se prý seznámila přes sdružení dcer Marie. Obdobím postulátu prošla v nemocnici sv. Alžběty v Jerez de la Frontera. Potom 6. 10. 1889 vstoupila do semináře, kde absolvovala kurz pedagogiky. Následně byla poslána do nemocnice v Mondoñedo a po několika letech do psychiatrické nemocnice v Leganés. V roce 1900 si doplnila kvalifikaci pro vzdělávání dětí a pak nastoupila do „Escuelas Católicas“ v Cádiz. Další místo, kam byla poslána, bylo Las Escuelas de Dos Hermanas v provincii Sevilla. Od roku 1906 pak působila v Bétera u Valencie. Zde se zvláště věnovala chudým a pracovala s malými dětmi. Byla empatická s radostným srdcem, které se umělo rozdávat. Se staršími dívkami připravovala divadlo i taneční a pěvecké vystoupení. Po vypuknutí občanské války se připojila ke svým spolusestrám, s nimiž pak byla v Picadero de Paterna zastřelena.

Štěpánka Irisarri Irigaray se narodila 26. 12. 1878 v Peralta v provincii Navarra ve Španělsku do zemědělské rodiny Ildefonse a Jany. Navštěvovat školu začala ve svém rodišti, ale základní vzdělání už dokončila v Palencii, kde měla příbuznou ve společnosti Dcer křesťanské lásky. S posláním sester se seznámila v nemocnici Escuela de La Milagrosa, která sousedila se školu. Stala se pak členkou sdružení dcer Marie a v té době pocítila volání k Dcerám křesťanské lásky. Začala postulát v nemocnici sv. Barnabáše v Palencii a členkou této společnosti se stala 21. 11. 1896. Po dokončení formace byla poslána do Bétery u Valencie, kde se po 39 let s velkou trpělivostí věnovala dětem. V komunitě vynikala svou pokorou a prostou láskou. Její laskavost a obětavost se projevovaly i ve vztahu k chudým. Na začátku občanské války odešla s další spolusestrou k příbuzným ve Valencii. Snad aby je nevystavovala riziku, strávila noc na lavičce v parku, kde ji zadržela nepřátelská hlídka. I když byla v civilu, prozradil ji velký růženec, který měla pod sukní kolem pasu. Následovalo uvěznění a nakonec zastřelení s dalšími spolusestrami.

Isidora García Izquierdo se narodila začátkem roku 1885 v Páramo del Arroyo u Burgos ve Španělsku do křesťanské zemědělské rodiny Štěpána a Felicity. Isidora společně se sestrou Irenou navštěvovala školu v Rabé de las Calzadas nedaleko od Burgos. Zde pocítila Boží volání k Dcerám křesťanské lásky a po postulátu v nemocnici sv. Jana v Burgos nastoupila 15. 10. 1901 do semináře v Madridu. Po formaci byla poslána do Aislo v Bétera u Valencie. Zde byla velmi dobrou učitelkou základních předmětů i katechetkou. Mnozí z těch, které jako děti učila, se k ní později vraceli pro rady všeho druhu. V roce 1936, kdy jí bylo 51 let, podstoupila jako její družky mučednickou smrt.

Dolores Broseta Bonet se narodila v roce 1892 v Bétera v provincii Valencie ve Španělsku do dělnické rodiny Jáchyma a Marie. Měla pět sourozenců a od 16 let pomáhala dvěma sestrám a matce. Byla také ve sdružení dcer Marie. Ve 21 letech nastoupila jako postulantka v nemocnici ve Valencii, ale z důvodu častého krvácení se nemohla stát řeholnicí Dcer křesťanské lásky. Se sestrami však spolupracovala a po smrti své matky v roce 1925 se přestěhovala do Asilo Bétery u Valencie, kde pečovala o malé děti a dívky učila vyšívat. Po vyhnání sester z jejich domu na začátku občanské války je dlouho bez úspěchu hledala s touhou jim pomáhat i za dané těžké situace. Nakonec se s nimi setkala ve vězení a byla s nimi 9. 12. 1936 v Picadero de Paterna také zastřelena. Martyrologium ji uvádí jako sekulární členku.

Tyto mučednice byly blahořečené 13. 10. 2013 za pontifikátu papeže Františka.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Ioannes Didacus^♦ (1548); Gorgonia (asi 370); Valeriana (století neznámé); Leocadia (asi 304); Syrus, ep. Papien (s. IV.); Cyprianus, abbas Genoliacen (s. VI.); Ioannes Minami Gorōzaemon^♦ (1603); Simon Takeda Gohyōe et socii^♦ (1603); Liborius Wagner^♦ (1631); Petrus Fourier (1640); Bernardus Maria a Iesu (Cæsar) Silvestrelli^♦ (1911); Iosephus Ferrer Esteve^♦ (1936); Richardus de los Ríos Fabregat, Iulianus Rodríguez Sánchez et Iosephus Giménez López^♦ (1936); Iosepha Laborra Goyeneche et V sociæ: Carmen Rodriguez Banazal, Maria del Pilar Nalda, Stephana Irisarri, Isidora Izquierdo et Dolora Broseta Bonet^♦ (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský