blah. Marek Antonín Durando

Marcus Antonius Durando

10. prosince, připomínka
Postavení:	kněz CM
Úmrtí:	1880

ŽIVOTOPIS

Narodil se 22. 5. 1801 v Mondovì v provincii Cuneo v Itálii do dosti bohaté a vážené rodiny, kde se narodilo deset dětí a dvě brzy zemřely. Marek v 15 letech zatoužil jít jednou jako misionář do Číny. V té době se již v diecézním semináři začal věnovat filosofii. V 17 letech vstoupil do misijní kongregace lazaristů, založené sv. Vincencem de Paul (pam. 27. 9.). Název „lazaristé“ je odvozen od převorství sv. Lazara v Paříži. Po roce noviciátu Marek Antonín složil řeholní sliby a byl poslán na studie teologie do semináře v Sarzana. Díky svému úsilí o duchovní život byl podle slov představeného klidný, systematický, uctivý a pokorný. Určité problémy během studií měl pouze se zdravím a v té době mu také zemřela matka. Kněžské svěcení po dokončení studia přijal 12. 6. 1824 v katedrále ve Fossano.

Představení se rozhodli Marka Antonína místo do Číny vyslat na lidové misie do Casale Monferrata v Piedmontském kraji. Rozhodnutí přijal jako Boží vůli a během pětiletého působení si uvědomoval důležitost tohoto svěřeného úkolu. Dalším jeho dlouhodobým působištěm byl Turín. Zde se s prosbami obracel o pomoc ke světcům, kteří v tomto městě dříve žili. Jeho vzorem byl Josef Benedikt Cottolengo ze stejného řádu CM, který zemřel r. 1842 a blahořečený byl až roku 1917. Podstatné bylo, že tento Cottolengo založil dvě družiny; jednou byly Sestry křesťanské lásky a druhou Bratři svatého Vincence. Po vypuknutí cholery se sestry musely z Turína odstěhovat a Marek Antonín zajistil, že v květnu 1833 první dvě sestry založené Vincencem přijely do Turína z Francie.

Marek Antonín během života vytvořil v Turíně určitou charitativní síť na pomoc chudým a zvláště rozvíjel spolupráci s Kongregací dcer křesťanské lásky. Propojená charitativní činnost se týkala společenských problémů, především péče o nejchudší na okraji společnosti, pro které potom vzniklo ve městě sedm středisek podpory.

Od roku 1831 byl v Turíně Marek Antonín Durando představeným řeholního domu a od roku 1837 po celých 40 let provinciálem kongregace CM pro celou severní Itálii. V roce 1855 se začal podílet na přípravě budoucích misionářů i na misijní činnosti. V roce 1865 založil pro nemocné a umírající v osamocení Společnost dcer utrpení Ježíše Nazaretského. Členky byly nazývány nazaretskými sestrami. Úspěšně pracoval s mládeží a roku 1856 zavedl asociaci Mariiných dětí, která souvisela s přáním P. Marie při zjevení Kateřině Labouré (pam. 31.12.). Přispíval tak k šíření laického apoštolátu v každodenním životě, ke vznikání duchovních povolání i dobrých rodin. Zemřel ve věku 79 let s pověstí svatosti.

Blahořečený byl 20. 10. 2002 papežem Janem Pavlem II. po uznání zázraku na jeho přímluvu.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Maria Virgo de Loreto; Eulalia, virgo et m. in Lusitania (304); Maurus, m. Romæ (asi s. IV.); Gemellus (asi s. IV.); Gregorius, Pp III (741); Lucas, episcopus (1114); Edmundus Gennings et Swithinus Wells (1591); Polydorus Plasden et Eustatius White, Brianus Lacy, Ioannes Mason et Sydneius Hodgson (1591); Ioannes Roberts et Thomas Somers (1610); Marcus Antonius Durando^♦ (1880); Arsenius Iosephus Antonius Migliavacca^♦ (1909); Gundisalvus Viñes Masip^♦ (1936); Antonius Martín Hernández et Augustinus García Calvo^♦ (1936); Antonius Durcovici^♦ (1951)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský