blah. Antonín Durcovici

Antonius Durcovici

10. prosince, připomínka
Postavení:	biskup, mučedník
Úmrtí:	1951

ŽIVOTOPIS

Po smrti otce žil od svých pěti let s matkou a bratrem Františkem v Jasy (rumunsky Iași) a později v Bukurešti. V roce 1910 se stal knězem a od roku 1948 byl biskupem v Jasy (v Iași). V červnu 1949 byl uvězněn v Jilavě až do září 1951. Poslední tři měsíce života prožil v Sighetu, kde za nelidského násilí zemřel hladem.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

HORLIVÝ A ODVÁŽNÝ PASTÝŘ

Narodil se 17. 5. 1888 v rakouském Bad Deutsch-Altenburgu, asi 20 km od Bratislavy. Jeho otec František byl dělníkem v kamenolomu a matka Marie rozená Mittermeierová byla v domácnosti. Po náhlé otcově smrti se rodina ocitla v extrémní chudobě. Za této situace se mladá vdova Marie se dvěma dětmi přestěhovala do Jasy (Iași), které bylo hlavním městem Moldavského knížectví na východě Rumunska. Po určitou dobu zde žila s dětmi a potom se odstěhovaly do Bukurešti k tetě.

Antonín zde navštěvoval institut bratří křesťanských škol a v roce 1906 vstoupil do kněžského semináře v němž dokončil středoškolská studia a mohl pokračovat studiem filozofie. Ve studiu teologie od října 1906 pokračoval na papežské univerzitě v Římě, kde v červenci 1910 získal doktorát. Dne 24. 9. 1910 přijal kněžské svěcení v bazilice sv. Jana v Lateránu.

Rok působil v oblasti týkající se evangelizace národů a po návratu do Rumunska v srpnu 1911 se stal administrátorem v Tulcea. Za první světové války byl pro svůj rakouský původ dva roky v internačním táboře v Moldavsku. Po návratu do Bukurešti byl v roce 1924 jmenován rektorem semináře. Působil zde i jako profesor filozofie, latiny, kanonického práva a morální teologie. V tomto městě bývá uváděn i jako kancléř a generální vikář. Papežem Piem XII. byl 30. 10. 1947 jmenován biskupem diecéze Jasy v Moldavsku a biskupské svěcení přijal 5. 4. 1948.

Tou dobou byl po válce v Rumunsku nastolen tvrdý komunistický režim se zaměřením proti náboženství, zvláště katolické církve. Politická a společenská situace se postupně zhoršovala. Biskup Antonín Durcovici povzbuzoval věřící své diecéze k odvaze a vytrvalosti.

Po více jak ročním sledování komunisty byl 26. 6. 1949 zadržen tajnou policií Securitate při cestě tramvají s dalším knězem Rafaelem Friedrichem. V ten den měl na okraji Bukurešti 650 biřmovancům udělovat svátost biřmování. Byl obviněn z protistátní činnosti, neboť nepodporoval komunistický režim a odmítal přípravu státní církve v Rumunsku, kde už i ostatní čtyři biskupové byli zatčeni. Po výslechu na ústředí ministerstva vnitra v Bukurešti byl jako těžký zločinec umístěn do věznice v Jilavě. Asi září 1951 byl pak s biskupy Áronem Martonem a Alexandrem Cisarem převezen k rumunsko-ukrajinské hranici do věznice v Marmarošské Sihoti (Sighetu Marmației), která patřila k těm nejhorším. Za mrazivého počasí, zbaven veškerého oděvu byl držen v temné izolaci a špíně bez jídla a pití. V tomto vězení následkem mučení 10. 12. 1951 zemřel a byl vhozen do společného židovského hrobu poblíž věznice.

Svědectví o jeho umučení později podal jeden ze spoluvězňů. Jednalo se prý o kněze, který měl za povinnost úklid chodby, a proto se dostal až ke dveřím Antonínovy cely a bez podezření mohl se svým biskupem polohlasně promluvit několik slov v latině, kterou policie neznala. Proto víme, že hodně trpěl a v té době už byl blízko smrti hladem a následkem týrání. Ležel na podlaze ve špíně mezi výkaly a už se nemohl hýbat. Tento kněz mu ještě dal rozhřešení a požehnání udělované pro cestu do věčnosti.

Dne 28. 1. 1997 byl zahájen proces vedoucí k beatifikaci Antonína Durcovice. Slavnost jeho blahořečení se konala v Jasech 17. 5. 2014 za předsednictví kardinála Angela Amata z pověření papeže Františka, který tohoto biskupa v apoštolském listě nazval "horlivým pastýřem, apoštolem eucharistické adorace a hrdinným svědkem společenství s Petrovým stolcem".

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Zamyslím se nad křesťanskými ctnostmi, které mně mají být vlastní, a jaký vliv mohou mít na mé okolí. Modlitbami budu prosit za jejch získání.

Všemohoucí a milosrdný Bože, Tys dal blah. Biskupovi Antonínovi Durcovici sílu vydržet všechny útrapy mučení; pomáhej i nám, kteří dnes oslavujeme jeho vítězství, abychom pod Tvou ochranou obstáli v každém nebezpečí. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Maria Virgo de Loreto; Eulalia, virgo et m. in Lusitania (304); Maurus, m. Romæ (asi s. IV.); Gemellus (asi s. IV.); Gregorius, Pp III (741); Lucas, episcopus (1114); Edmundus Gennings et Swithinus Wells (1591); Polydorus Plasden et Eustatius White, Brianus Lacy, Ioannes Mason et Sydneius Hodgson (1591); Ioannes Roberts et Thomas Somers (1610); Marcus Antonius Durando^♦ (1880); Arsenius Iosephus Antonius Migliavacca^♦ (1909); Gundisalvus Viñes Masip^♦ (1936); Antonius Martín Hernández et Augustinus García Calvo^♦ (1936); Antonius Durcovici^♦ (1951)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský