Vicelinus
| 12. prosince, připomínka | |
| Postavení: | biskup |
| Úmrtí: | 1154 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se kolem roku 1090 v Hamelnu v Dolním Sasku v Německu. V mládí ztratil rodiče. Vystudoval a v roce 1120 začal učit na škole při biskupství v Paderbornu a pak v Brémách. Jeho cesta prý dále vedla do Laonu. Na podzim roku 1126 v Magdeburku přijal kněžské svěcení od arcibiskupa Norberta (pam. 6. 6.). Brzy poté byl od arcibiskupa Adalberta z Brém pověřen misiemi u Vendů ve východním Holštýnsku. Jednalo se o národ slovanského původu na východních germánských územích. Tito lidé se málo snášeli s německým obyvatelstvem a hlásání evangelia zde nemělo očekávaný úspěch. Vicelin se proto věnoval více obyvatelům německého původu. Rozmíšky a mocenské boje mezi těmito obyvateli, považujícími se za křesťany, byly příčinou nedůvěřivého postoje Vendů.Za této situace Vicelin využil získaného zájmu kněží a v Neumünsteru za jejich pomoci založil opatství a druhý klášter augustiniánských kanovníků v Segebergu. Papež Evžen III. v té době za pomoci Bernarda vyzýval ke křížové výpravě na osvobození Jeruzaléma. Německá šlechta si však zvolila jinou křížovou výpravu - za násilným pokřesťanštěním Vendů v Germánii - a dosáhla i souhlasu papeže. K Sasům se přidali mnozí ze Švábska a někteří bojovníci z Čech a Polska a společně vtrhli na území Vendů. Tím jen zvýšili jejich odpor ke křesťanství, takže Vicelin mohl jen nahlásit svůj neúspěch.
V roce 1149 byl zvolen biskupem v Oldenburgu, jenže se pro politické spory nemohl tamního stolce ujmout. Světský panovník odmítl vydat majetek diecéze bez uznání za lenního pána. Vicelin by na jeho požadavek přistoupil, ale jeho ochota rozhněvala nadřízeného arcibiskupa Hartwiga I., proto Vicelinovi nezbývalo než odejít do kláštera v Neumünsteru, kde v roce 1152 po záchvatu mrtvice ochrnul a o dva roky později zemřel. Záhy po smrti začal být uctíván jako světec.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Maria Virgo, de Guadalupe ; Epimachus, Alexander, Ammonarion, Mercuria, Dionysia et alia (250); Spyridon (asi 348); Finnianus (549); Corentinus (s. VII./VIII.); Israel (1014); Vicelinus (1154); Bartholus Buonpedoni♦ (1300); Conradus de Ophyda♦ (1306); Iacobus Capocci (1308); Simon Phan Ðắc Hòa (1840); Pius Bartosik (1941)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský