Bartholus Buonpedoni
12. prosince, připomínka | |
Postavení: | kněz |
Úmrtí: | 1300 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se asi v květnu roku 1228 na rodovém hradě Pile vzdáleném 4 km od San Gimignana v Itálii. Byl jediným dítětem Jana a Justiny Bompedoni. Když mu otec pro pokračování rodu hledal vhodnou nevěstu a jeho touhu po duchovním životě označil za bláznovství, odešel proti otcově vůli do 70 km vzdálené Pisy, kde byl přivítán v benediktinském klášteře svatého Víta. Věnoval se zde ošetřování nemocných a ve snu měl vidění zraněného Krista, z jehož slov prý vyrozuměl, že jeho budoucností není život v tomto klášteře a že ho čeká 20 let utrpení. Z Pisy pak odešel do Volterry, zde vstoupil do třetího řádu sv. Františka a na výzvu místního biskupa se stal knězem.
Začal působit v Paccioli jako kaplan a později dostal místo faráře v Picchena, kde onemocněl leprou a byl poslán mezi malomocné do osady Celloli v Toskánsku. Zde se osvědčil mimořádným způsobem života. Trpělivě nesl všechny obtíže a s láskou poskytoval pomoc druhým ve svém okolí. Byl nazván „Jobem Toskánska“. Přestože jeho tělo chřadlo, s nadšením chválil Boha a františkánská radost zářila z jeho očí. Zemřel přibližně ve věku 72 let. Jeho kult byl údajně schválen v roce 1498 a potvrzen 27. 4. 1910 papežem Piem X.
Maria Virgo, de Guadalupe ; Epimachus, Alexander, Ammonarion, Mercuria, Dionysia et alia (250); Spyridon (asi 348); Finnianus (549); Corentinus (s. VII./VIII.); Israel (1014); Vicelinus (1154); Bartholus Buonpedoni♦ (1300); Conradus de Ophyda♦ (1306); Iacobus Capocci (1308); Simon Phan Ðắc Hòa (1840); Pius Bartosik (1941)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský