Pius Bartosik
| 12. prosince, připomínka | |
| Postavení: | mučedník OFM Conv. |
| Úmrtí: | 1941 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se 21. 8. 1909 v Kokanine u Kalisz v Polsku jako první syn chudého obuvníka Vojtěcha Bartošíka a Viktorie roz. Tomčíková. Jen s pomocí místního faráře a přátel se mohl začít vzdělávat na nižším gymnáziu. V sedmnácti letech vstoupil do řádu minoritů, kde přijal řeholní jméno Pius Maria. Noviciát začal 7. 9. 1926 v Kalwarii Paclawské u Przemyslu a pokračoval v něm v Pagiewniki. První řeholní sliby složil 8. 9. 1927 v Łagiewnikách u Lodže. Ve studiu pokračoval v Sanoku a potom ve Lvově, kde v roce 1931 odmaturoval. Filozofická a teologická studia absolvoval ve františkánském semináři v Krakově, kde pak 23. 6. 1935 obdržel kněžské svěcení. Poté byl poslán do konventu Krosna. Vynikal zbožností, pečlivostí a hodně času trávil ve zpovědnici. V srpnu 1936 byl na přání Maxmiliána Kolbeho převelen do Niepokalanówa, kde se stal jeho blízkým spolupracovníkem a zástupcem. Podílel se na vydávání časopisů „Rytíř Neposkvrněné“, „Rytířka“ i „Miles Immaculatae“, které redigoval. Sám také psal a v rukopise zanechal knihu s mariologickou tématikou.Na počátku války, 19. 9. 1939 byl se skupinou bratrů zatčen a od Němců postupně vězněn na několika místech (v Lamsdorf, Amtitz a Ostrzeszów). Asi po třech měsících byl 8. 12. nečekaně i s bratry propuštěn. Po návratu do Niepokalanówa zjistil, jak mnoho věcí Němci odvezli a že zničili zařízení pro další publikování. S odhodláním začal s bratry dělat plány na obnovu společného díla.
Ve svatém týdnu, 4. 4. 1941, byl o. Pius Bartosik znovu zatčen a s o. Maxmiliánem Kolbem deportován do koncentračního tábora v Osvětimi. Zde se o. Pius stal vězněm číslo 12832 a byl mu přidělen pruhovaný úbor s vyšitým červeným trojúhelníkem a písmenem „P“ označujícím polské politické vězně. Byl často týrán, přesto se snažil duchovně povzbuzovat spoluvězně a sám trpělivě snášel hlad a utrpení. Spolubratrům už při předchozím uvěznění nejednou opakoval: „Zatím jsme ostatním kázali, jak je třeba snášet utrpení. Nyní jím musíme sami projít prakticky, abychom svá slova potvrdili.“ Zůstal vzorem trpělivosti i nepřetržité modlitby a byl přezdíván apoštolem utrpení. Zařazený byl na nucené stavební práce a velmi bolestivé zranění na jeho noze provázela kožní infekce a další onemocnění, pro které byl převezen do táborové nemocnice. Zde ve věku 32 let zemřel.
Blahořečený byl 13. 6. 1999 papežem Janem Pavlem II. s dalšími polskými mučedníky.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Maria Virgo, de Guadalupe ; Epimachus, Alexander, Ammonarion, Mercuria, Dionysia et alia (250); Spyridon (asi 348); Finnianus (549); Corentinus (s. VII./VIII.); Israel (1014); Vicelinus (1154); Bartholus Buonpedoni♦ (1300); Conradus de Ophyda♦ (1306); Iacobus Capocci (1308); Simon Phan Ðắc Hòa (1840); Pius Bartosik (1941)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský