Sabinus, ep. Placentin
| 11. prosince, připomínka | |
| Postavení: | biskup |
| Úmrtí: | po skončení IV. století |
ŽIVOTOPIS
Předpokládá se, že pocházel z Milána nebo z jeho okolí. V Miláně se stal jáhnem a přítelem biskupa Ambrože (pam. 7. 12.). S ním si také vyměňoval četné listy ohledně obrany víry proti bludům. Papežem Damasem byl v roce 372 vyslán s dopisem do Antiochie (dnešní území Turecka) z důvodu synodního projednání ariánské hereze. Zde také měl vystupovat proti bludu šířenému zejména Meletiem.V roce 381 hovořil již jako biskup z Piacenze na koncilu v Akvileji a roku 390 v Miláně. Velmi horlivě hlásal pravdy víry a přiváděl ke Kristu mnohé pohany. V životopisech se zvláště zdůrazňuje jeho neohrožená obhajoba usnesení Nicejského koncilu a je připomínána jeho aktivita v budování klášterů panen. Zemřel 11. prosince ve vysokém věku. Někde se uvádí 110 let a úmrtí r. 420. Martyrologium se k těmto údajům staví obezřetně, neboť doba narození není známá a úmrtí potvrzuje jen „s. IV ex.“, tedy po skončení 4. století.
Jeho ostatky byly přeneseny 17. ledna do chrámu apoštolů, který potom začal nést jméno sv. Sabina.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Damasus Pp. (384); Victoricus et Fuscianus (asi s. III.); Sabinus, ep. Placentin (po skončení IV. století); Daniel, stylita Cpoli (493); David♦, monachus (1179); Francus Lippi♦ (1292); Hugolinus Magalotti♦ (1373); Hieronymus Ranuzzi♦ (asi 1466); Martinus Lumbreras Peralta et Melchior Sánchez Pérez♦ (1632); Arthurus Bell♦ (1643); Maria a Columna Villalonga Villalba♦ (1936); Maria a Mirabilibus Iesu Pidal y Chico de Guzmán (1974)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský