Antonius Grassi
| 13. prosince, připomínka | |
| Postavení: | kněz CO |
| Úmrtí: | 1671 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se 13. 11. 1592 ve Fermu v provincii Ascoli Piceno ve střední Itálii a při křtu dostal jméno Vincenc. Ve věku necelých 17 let, 11. 10. 1609, vstoupil do Kongregace oratoře založené Filipem Neri (pam. 26. 5.). Zde přijal nové jméno Antonín a 17. 12. 1617 se stal knězem.Věnoval se hlavně katechetické výuce, práci s nemocnými a vězni a vzdělávání mládeže. Po vzoru Filipa Neriho měl velkou úctu k Panně Marii. Organizoval také pěší poutě do 20 mil vzdáleného Loreta, kde ve 29 letech zažil mimořádnou ochranu Panny Marie. Když v kostele poklekl, došlo k zásahu bleskem. Antonín ztratil vědomí a to bylo důvodem k udělení svátosti pomazání. Po přijetí této svátosti se výrazně změnil k lepšímu jeho fyzický i psychicky stav. Byl velmi aktivním a vyhledávaným zpovědníkem, který měl dar nahlížet do svědomí penitentů a poskytovat účinné rady. Martyrologium připomíná jeho ctnosti pokory a tichosti i příklad, kterým povzbuzoval bratry k dodržování řeholních pravidel.
V roce 1625 u příležitosti jubilejního roku vykonal pouť do Říma a vedle kostelů navštívil místa spojená se životem zakladatele oratoriánů. V roce 1635 byl zvolen představeným kongregace a toto rozhodnutí spolubratrů ve volbě bylo zopakováno vícekrát. Antonín Grassi vynikal jako mírumilovná vůdčí osobnost, schopná usmiřovat znepřátelené strany a oddaná charitativní činnosti. Pro tyto schopnosti byl nazýván „otcem chudých a andělem míru“."
Blahořečený byl 30. 9. 1900 papežem Lvem XIII.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Lucia, virgo et m. (asi 304-305); Ariston, m. in Portu Romano (asi s. IV.); Antiochus, m. in Sardinia (asi s. IV.); Eustratius, Auxentius, Eugenius, Mardarius et Orestes (asi s. IV.); Iudocus (asi 669); Autbertus, ep. Cameracen (asi 670); Othilia, abbatissa (asi na konci VII. století); Ioannes (Franciscus) Marinoni♦ (1562); Antonius Grassi♦ (1671); Maria Magdalena della Passione♦ (1921); Petrus Cho Hwa-sŏ et V socii: Petr Yi Myŏng-sŏ, Petrus Yi Myŏng-sŏ, Bartholomæus Chŏng Mun-ho, Petrus Sŏn Sŏn-ji, Iosephus Petrus Han Chae-kwon et Petrus Chŏng Won-ji (1866)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský