Venantius Fortunatus
| 14. prosince, připomínka | |
| Postavení: | biskup |
| Úmrtí: | po roce 600 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se kolem roku 530 ve Valdobiadene v provincii Treviso v krajové oblasti Benátek. V Ravenně vystudoval gramatiku, rétoriku a práva asi roku 565. Potom ho postihlo oční onemocnění a následné uzdravení připisoval přímluvě sv. Martina z Toursu. V důsledku toho se rozhodl, že se přes Německo vydá do Francie, aby v Toursu u jeho hrobu za své uzdravení poděkoval. Po cestě konal různé zastávky, skládal básně, vynikal dobrosrdečností a schopností pobavit. V Toursu se Venancius stal přítelem biskupa Euphronia (pam. 4. 8.). a nakonec zakotvil v Poitiers, kde přijal kněžské svěcení. Zde se stal duchovním rádcem Radegundy (pam. 13. 8.) a sester kláštera sv. Kříže, který ona založila a který potom vedla její schovanka. V roce 595 byl Venancius zvolen biskupem v Poitiers.V duchovní poezii se Venancius Fortunatus zaměřoval na uctívání kříže, mariánskou zbožnost, význam smrti a na duchovní vedení věřících. V latině sepsal život sedmi galských světců, včetně Radegundy.
Je vzpomínán jako pastýř s citlivým a ušlechtilým srdcem. Zemřel s pověstí svatosti asi kolem roku 606.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Ioannes a Cruce, presb. et doctor Eccl. (1591); Heron, Ateus, Isidorus et Dioscoro (250); Thyrsus, Leucius, sv. Callinicus et socii (asi 250); Drosis (s. III./IV. ); Ares, Promus et Elias (308/309); Pompeius, ep. Papien (s. IV.); Nicasius, ep. Remen (407); Agnellus, abbas (asi 596); Venantius Fortunatus (po roce 600); Folcuinus (855); Bonaventura Bonaccorsi♦ (asi 1315); Nimatullacius al-Hardini(Iosephus Kassab)♦, presbiter (1808-1858); Francisca Schervier♦ (1876); Protasius (Antonius) Cubello Minguell♦ (1936)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský