blah. Nimatullah (Youssef) Kassab AlHardini

Nimatullacius al-Hardini(Iosephus Kassab), presbiter

14. prosince, připomínka
Postavení:	kněz OLM
Úmrtí:	1808-1858

ŽIVOTOPIS

Narodil se roku 1808 v Hardin v severním Libanonu do katolické rodiny maronitského obřadu. Jeho původní jméno bylo Youssef Kassab a po vstupu do kláštera přijal změnu jména na Nimatullah Kassab Al-Hardini. Vzdělával se na škole maronitských mnichů a v roce 1828 se k nim připojil. Nastoupil do kláštera sv. Antonína v Qozhaza u údolí Kadiša, kde po dvou letech začal noviciát. Během něj se naučil vázat knihy a volný čas nejraději trávil před Nejsvětější svátostí. Modlitbu vždy považoval za důležitější než odpočinek. Řeholní sliby složil 14. 11. 1830 a po nich přešel na studie filozofie a teologie do kláštera sv. Cypriána a Justina v Kfifanu. Zde byl spolu s 22 dalšími mnichy 24. 12. 1833 vysvěcen na kněze. Záhy na to se stal představeným řeholních studentů i přednášejícím morální teologie. Řídil také veřejnou školu a v Bhersaf založil i školu bezplatnou pro mládež z chudých rodin.

V období dvou libanonských občanských válek, které byly rozpoutány v letech 1840 a 1845, kdy Islám bojoval proti členům různých křesťanských vyznání, se ho rodný bratr Eliáš, který byl poustevníkem, pokoušel přemluvit, aby ho následoval do ústraní. Nimatullacius al-Hardini byl však přesvědčen, že má zůstat s těmi, kterým mohl prospět. V úsilí o ctnosti mezi těmi, k nimž byl poslán, viděl zvláště za dané situace větší cenu.

Roku 1845 byl Svatým stolcem jmenován na tři roky za generálního asistenta řádu se sídlem v klášteře Panny Marie v Tamiche. Potom byl ještě ustanoven na další dvě období. Přesto pokračoval i ve vyučování v Kafifanu i v knihařském vazačství, které mu bylo určitou relaxací. Spolubratrům umožnil účastnit se speciálních kurzů v nově otevřené jezuitské koleji v Ghaziru za účelem pozvednutí intelektuální úrovně (duševní i rozumové činnosti). Sám byl velkým ctitelem Panny Marie a k její cti stavěl oltáře. Založil Mariánské sdružení, které se modlilo za libanonské křesťany.

V prosinci 1858 dostal Nimatullacius zápal plic, kterému v 51 letech podlehl se slovy: „Tobě, Maria, svěřuji svou duši.“

Proces jeho blahořečení byl otevřen v roce 1926, za ctihodného byl prohlášen 7. 9. 1989, blahořečený byl papežem Janem Pavlem II. 10. 5. 1998 a jím i kanonizován 16. 5. 2004.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Ioannes a Cruce, presb. et doctor Eccl. (1591); Heron, Ateus, Isidorus et Dioscoro (250); Thyrsus, Leucius, sv. Callinicus et socii (asi 250); Drosis (s. III./IV. ); Ares, Promus et Elias (308/309); Pompeius, ep. Papien (s. IV.); Nicasius, ep. Remen (407); Agnellus, abbas (asi 596); Venantius Fortunatus (po roce 600); Folcuinus (855); Bonaventura Bonaccorsi^♦ (asi 1315); Nimatullacius al-Hardini(Iosephus Kassab)^♦, presbiter (1808-1858); Francisca Schervier^♦ (1876); Protasius (Antonius) Cubello Minguell^♦ (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský