Maximinus, presb.
| 15. prosince, připomínka | |
| Postavení: | kněz |
| Úmrtí: | s. VI. |
ŽIVOTOPIS
Římské martyrologium nám o tomto knězi říká, že působil a zemřel na území Orleans v Galii Lugdunensis, v dnešní Francii, a potvrzuje, že je považován za prvního opata Micy. Toto místo má dnes název Saint-Pryvé-Saint-Mesmi.Tradice a legendy o něm vypovídají podstatně více, ale v mnohém se neshodují. Zvláště zda byl prvním nebo druhým opatem kláštera při okraji Orleans, k jehož stavbě údajně věnoval pozemek král Clovis I. (481-511).
Maximín (uváděný také jako Maximinus či Mesmin) se podle tradovaného příběhu narodil ve městě Verdunu na severu Lotrinska. Zde prý také působil Euspicius, který byl starším příbuzným Maximína a v příběhu častěji vystupují společně. Právě Euspicius byl podle některých údajů prvním opatem v Micy v letech 508-10 a Maximín po něm v letech 510-20. Klášter prý budovali společně a místo pro něj u soutoku Loire a Loiret vlastnili od r. 508. Snad by bylo možné se domnívat, že Maximín autoritu staršího Euspicia uznával, ale pokud ten od počátku budování kláštera do dvou let zemřel, je možné, že opatství mohlo být oficiálně potvrzeno spíše až v roce 510.
Příběh začíná ve Verdunu, kde se někteří obyvatelé bouřili a Clovis I. se po návratu z jihu rozhodl město potrestat. Chtěl prý potlačit vzpouru krvavou lázní. Když se v čele armády přiblížil k městu, Euspicius, jako vyslanec obyvatel tohoto města, mu vyšel naproti s velkou pokorou a s Maximínem nejen dosáhli odpuštění, čímž zachránili město, ale i královu náklonnost, pro kterou v roce 508 mohli začít zakládat klášter. Podle legendy v době výstavby kláštera Maximín vybudoval poblíž na kopci potřebný špitál s kaplí zasvěcenou sv. Štěpánovi (Saint-Etienne) a několik malých domků, kde mniši léčili pacienty postižené malárií.
Knězi Maximínovi, představenému kláštera, legenda připisuje charisma zázraků jako navrácení zraku slepci, rozmnožení pokrmu za velkého hladu i záchranu mnichů z potápějícího se vraku. Připomínáno je Maximínovo vítězství nad drakem, které je vysvětlováno jako alegorie. V jeskyni, které se všichni vyhýbali, Maximín přemohl draka, jakmile tam vstoupil s hořící zápalenou pochodní. Údajně jde o symboliku světla evangelia proti zbytkům pohanských praktik. Maximín svoji pozemskou pouť skončil roku 520. Tento údaj se vyskytuje snad ve všech příbězích o něm, i když jejich historičnost není zaručena.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Valerianus, ep. Avensan (po r. 460); Maximinus, presb. (s. VI.); Marinus♦, abbas (1170); Maria Annuntiata Victoria Fornari♦ (1617); Verginia Centurione Bracelli (1651); Maria Crucifixa De Rosa (1855); Ioannes Carolus Steeb♦ (1856); Maria Iulia Ivanisevic, M. Krizina Iosepha Bojanc, M. Antonia Iosepha Fabjan, M. Bernarda Teresia Banja et M. Berchmana Carolina Anna Leidenix♦ (1941); Ioannos Brenner♦ (1957)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský