blah. M. Julie (Jula) Ivaniševič a 4 družky

Maria Iulia Ivanisevic, M. Krizina Iosepha Bojanc, M. Antonia Iosepha Fabjan, M. Bernarda Teresia Banja et M. Berchmana Carolina Anna Leidenix

15. prosince, připomínka
Postavení:	Drinské mučednice FDC
Úmrtí:	1941

ŽIVOTOPIS

Tato pětice řeholnic z Kongregace Dcer Božské Lásky (Filiae Divinae Caritatis) bývá často představována jako „drinské mučednice“ z kláštera „Mariin domov“ v Pale v bývalé Jugoslávii. Leží 18 km východně od Sarajeva v dnešní srbské republice patřící k Bosně a Hercegovině.

Sestry zde za druhé světové války měly „Hospic pro chudé“ a svou věrnou službu Kristu nebyly ochotny kvůli vyvstalému riziku opustit. Do jejich ústavu, který se nacházel mezi dvěma frontami, vtrhli 11. 12. 1941 srbští četníci (pronacističtí příslušníci guerrilových oddílů), kteří budovu zapálili a řeholnice donutili k 65 km dlouhému vyčerpávajícímu pochodu. Sestry musely jít ve sněhu, prý při teplotě klesající k -25ºC, až do Goražde, kam s nimi dorazili po čtyřech dnech. Zde v kasárnách četníci zavřeli řeholnice ve druhém poschodí a na jejich ponížení se šli posilnit alkoholem. Chtěli po nich, aby se svlékly a vzdaly víry. Když se četníci vrátili a chtěli je znásilnit, sestra Julie Ivaniševič se opilému násilníkovi vytrhla a po zvolání: „Kriste, zachraň nás!“ vyskočila z okna. Ostatní sestry svou představenou následovaly. Rozezlení četníci je zraněné potom dole ubodali noži. Údajně je odtáhli k řece Drině, tam vysvlékli a až po několika dnech, kdy je nedovolili pohřbít, se postarali o naházení jejich těl do řeky Driny.

Nejstarší, 76letá sestra Berchmana, která cestu z Pale konala v domácích pantoflích, byla od mladších sester oddělena při zastávce na velitelství u Sjetlina se slibem, že k nim bude připojena později. Mučednickou smrtí pak sestry následovala v Goražde 23. 12. a její tělo rovněž končilo v řece Drině.

Jak bylo připomenuto kard. Amatem 24. 9. 2011 při blahořečení těchto pěti mučednic: „Mučedník je svobodnou osobou, která daruje Bohu celý život v jediném, definitivním a svrchovaném skutku víry, naděje a lásky.“ V případě sester šlo při obětování vlastních životů o totální sjednocení s Kristovou obětí na kříži.

Marie Julie /Jula/ Kateřina Ivaniševič se narodila 25. 11. 1893 v obci Godinjak ve farnosti Staré Petrovo Selo, ve Slavonii v Chorvatsku jako osmá z jedenácti dětí rolníka Nikoly a Terezy. Při křtu dostala jméno Kateřina. V dětství ráda četla, zvláště životopisy svatých, a už v té době toužila stát se jednou řeholnicí. V 18 letech přišla se svým přáním za matkou, ale ta s jejím odchodem do kláštera nesouhlasila. Odešla tam až v roce 1914, kdy matka zemřela. Po vstupu do Kongregace Dcer Božské Lásky v Sarajevu byla poslána na dva roky do noviciátu ve Vídni, kde 16. 8. 1916 složila časné sliby. Po návratu do Bosny jí čekaly úkoly ekonomky v klášteře sv. Josefa v Tuzle. Věčné sliby složila údajně 29. 7. 1923 v kostele Královny růžence v Sarajevu. Později se stala představenou v Domě Panny Marie v Pale, který za jejího vedení vynikal velkou pohostinností. Vždy bývala klidná, radostná, laskavá, ráda zpívala a žádného chudého nenechala odejít bez obdarování. V době mučednické smrti jí bylo 48 let.

Marie Krizina Josefa Bojanc se narodila 14. 5. 1885 ve vesničce Zbure, ležící asi 5 km severně od obce Šmarješke Toplice ve Slovinsku. Byla druhá ze šesti dětí Michala a Márie roz. Bizjak. Při křtu dostala jméno Josefa. Její otec v roce 1891 odcestoval do Ameriky za prací a více ho už neviděla. Situace rodiny udržela Josefu doma do 30 až 36 let. Prací v zemědělství pomáhala s obživou matce a sestrám. Do kláštera Kongregace Dcer Božské Lásky přišla až 28. 12. 1921. Noviciát začala 27. 6. 1922 a přijala jméno Marie Krizina. První řeholní sliby složila 28. 8. 1923. V dalším roce ji do kláštera následovala její sestra Angela, která se stala Marií Alfonzou. Marie Krizina sloužila dva roky v Betánii, v klášteře u Sarajeva. Věčné sliby složila 5. 8. 1926 a vystřídala více míst, kam byla posílána. Na některé její přesuny měla prý vliv její schopnost starat se o hospodářská zvířata. Nejvýznamnějším místem byl pro ni Mariin domov v Pale. Pracovala pak v klášterech v Breške a v Tuzle. Od roku 1939 podle svého přání opět v Mariině domu v Pale. Vykonávala domácí práce, se sestrou Antonií měla na starost hospodářská zvířata. Uvádí se o ní, že byla tichá a pilná jako včela, úslužná a plná lásky ke spolusestrám a pro sebe si vybírala vždy to nejhorší. Když se starala o klášterní zahradu, byly výnosy výrazně větší. Při pracovních úkolech se zároveň věnovala střelným modlitbám. Žila mariánskou úctou, láskou a životem modlitby, povzbuzujíc druhé k větší zbožnosti. V době mučednické smrti jí bylo 56 let.

Marie Antonie Josefa Fabjan se narodila 23. 1. 1907 v Malo Lipje u Žužemberka ve Slovinsku jako třetí z osmi dětí Ivana a Josefy roz. Kraljové. Po ní dostala křestní jméno. Svých rodičů si dostatečně neužila, protože ve čtyřech letech jí zemřel tatínek a v jedenácti letech i maminka. Potom si Josefu vzala do péče teta. Ve 22 letech se v Sarajevu začala zajímat o řeholní život a v březnu 1930 začala noviciát. Se jménem Marie Antonie složila 19. 8. 1932 první sliby. Poté pracovala v klášteře Betanie, následně u sv. Antonína v Ilidža a znovu v Betanii. Pro zdravotní problémy ji představení poslali asi dvakrát na zotavenou do Pale, kde od 16. 9. 1936 už zůstala. Vykonávala zde práce v kuchyni, v prádelně i na zahradě. Věčné sliby složila 28. 8. 1937. S láskou sloužila dalším nemocným a věnovala se chudým a dětem. Byla tichá, nenápadná, nevedla zbytečné řeči, přesto každého z potřebných povzbudila a potěšila. Mučednické koruny dosáhla ve věku 34 let.

Marie Bernadeta Terezie Banja se narodila 18. 6. 1912 ve Veliki Grđevac, u Bjelovaru v Chorvatsku. Měla maďarskou národnost a byla jednou ze 13 dětí Josefa a Terezie roz. Kovács pocházejících z Maďarska. Při křtu dostala jméno Terezie. Do Kongregace Dcer Božské Lásky vstoupila 29. 7. 1929 a řeholní sliby skládala v Sarajevu na svátek Nanebevzetí Panny Marie v roce 1932. Po nich několik měsíců pracovala v Institutu sv. Josefa jako kuchařka. Ze Sarajeva pak byla přeložena do Mariina domu v Pale, kde jako kuchařka denně připravovala stravu pro více než 50 lidí. Vedle sester se jednalo o rekonvalescenty, kněze, chudé i děti a další příležitostné osoby. Věčné sliby prý M. Bernadeta složila 28. 8. 1938. Byla nejmladší ze zdejších sester a válečná situace ji naplňovala strachem, kvůli němuž se prý měla ještě v prosinci 1941 vracet do Sarajeva. K návratu už nestačilo dojít. Místo toho prokázala svou statečnost i věrnost a obětováním vlastního života došla se spolusestrami do věčného domova v nebi. Bylo jí 29 let.

Marie Berchmana Karolína Anna Leidenix se narodila 28. 11. 1865 v Enzersdorfu u Vídně v Rakousku jako první ze dvou dcer Michaela a Josefy roz. Benkhofer. Po předčasném odchodu otce se matka s dcerami ocitly na pokraji nouze. Zakladatelkou Dcer Božské Lásky ve Vídni, matkou Františkou Lechner, byly obě chudé sestry v roce 1878 přijaty do koleje kongregace. Ve 12 letech začala prý Karolína uvažovat o řeholním životě. Postupně vystudovala na dětskou ošetřovatelku a později dosáhla oboru všeobecná zdravotní sestra a také získala učitelský diplom. Do Kongregace Dcer Božské Lásky vstoupila 11. 10. 1881 a v dalším roce začala noviciát se jménem Marie Johana Berchmana. První sliby skládala 20. 8. 1883 a sliby věčné až 17. 8. 1892.

Ke konci roku 1883 byla poslána do Tuzly v Bosně. Jednalo se o misijní oblast, v níž se sestra Berchmana naučila chorvatsky. Jako učitelka základního vzdělávání působila v klášterech v Sarajevu, Pale, Visegrádu a Breskulu. Za první světové války ošetřovala rakousko-uherské vojáky ve visegrádské nemocnici. V letech 1920 až 1923 pracovala jako dětská zdravotní sestra a následně se stala představenou kláštera v Breskul. Potom měla na starosti novicky v Sarajevu a v roce 1939 byla pro zhoršující se špatné zdraví přeložena do Domu Panny Marie v Pale, kde zůstala až do chvíle, kdy ho zapálili četníci. Trpěla astmatem a chodila s obtížemi.

Protože byla známa svým ekumenickým postojem a láskou, s níž se věnovala dětem bez rozdílu náboženské příslušnosti, bosenští muslimové ji přezdívali „turecká máma“ a pravoslavní Srbové „srbská máma“. Mučednickou smrtí zemřela ve věku 76 let.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Valerianus, ep. Avensan (po r. 460); Maximinus, presb. (s. VI.); Marinus^♦, abbas (1170); Maria Annuntiata Victoria Fornari^♦ (1617); Verginia Centurione Bracelli (1651); Maria Crucifixa De Rosa (1855); Ioannes Carolus Steeb^♦ (1856); Maria Iulia Ivanisevic, M. Krizina Iosepha Bojanc, M. Antonia Iosepha Fabjan, M. Bernarda Teresia Banja et M. Berchmana Carolina Anna Leidenix^♦ (1941); Ioannos Brenner^♦ (1957)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský