mince ražená r. 630
Iudicael
17. prosince, připomínka | |
Postavení: | panovník, mnich |
Úmrtí: | asi 650 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se přibližně roku 590 na území Francie jako syn bretaňského panovníka Judhaela. Měl dva mladší bratry Solomona a Jodoka (pam. 13. 12.). Byl asi po tři roky vychováván u příbuzného Ausoche. Údajně pak již ve 12 letech přišel do kláštera Saint-Jean de Gael, kde byl vychováván opatem Mevenem (pam. 21. 6.). Vyskytují se také verze, že do tohoto kláštera přišel až ve 20 letech. To se však mohlo jednat o jeho druhý příchod.O smrti jeho otce se vyskytují dva odlišné údaje, rok 607 rok 635. Většinou se stručně uvádí, že na žádost rodiny se Judicael po smrti svého otce ujal vlády. Další zprávy hovoří o tom, že se před ním za panovníka násilnicky prosadil Solomon a Judicael místo nepřátelských bojů proti mladšímu bratru odešel do zmíněného kláštera.
Vynikal ctnostným a asketickým životem nejen v klášteře, ale i později jako panovník, jímž se stal po smrti Solomona. Přibližně v té době prý zemřel i opat Meven (po roce 630).
Judicael, dědic knížectví Domnonea, byl povolán převzít korunu a brzy poté se oženil s Morone, se kterou měl syna Vinoka (pam. 6. 11.). Vládl moudře, dokázal se domluvit s králem Dagobertem a postaral se o nastolení míru mezi Bretonci a Franky – což bylo nejdůležitější. Judicael i jeho žena usilovali zejména o to, aby v celé zemi byl poznáván Ježíš Kristus a vláda probíhala v souladu s učením evangelia. Asi po necelých pěti letech vlády se Judicael rozhodl odejít do kláštera a panovnickou korunu přenechat svému bratru Jodokovi (pam. 13. 12.). Jenže Jodok dal rovněž přednost duchovnímu životu v chudobě a pokoře. Judicael možná proto zůstal u moci o něco déle, ale po roce 640 byl prý opět v klášteře a podle martyrologia strávil poslední léta v klášteře sv. Mevena, kde byl pak vedle tohoto opata pohřben.
Ioannes de Matha (1213); Modestus, ep. Hierosolymitan (634); martyres Eleutheropoli, L milites (638); Iudicael (asi 650); Begga (693); Sturmius (779); Christophorus de Collesan, monachus (s. X.); Wiwina (1170); Manyanet y Vives Iosephus (1901); Matilde del Sagrado Corazon Tellez Robles♦ (1902); Hyacinthus (Henricus); Cormier♦ (1916)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský