blah. Vilém de Fenolis

Gulielmus de Fenolis

19. prosince, připomínka
Postavení:	mnich OCart
Úmrtí:	asi 1200
Patron:	kartuziánů
Atributy:	oddělená noha mezka nebo muly

ŽIVOTOPIS

Narodil se prý v roce 1065 v Garessio v údolí Val Sorda v Piemontu v italské provincii Cuneo. S hluboce zakořeněnou vírou odešel ve 20 letech do Torre Mondovì (30 km na SZ) a v této oblasti si postavil poustevnu. Žil velmi asketicky a po čase si zvolil jako vzor k následování sv. Bruna (pam. 6. 10.), zakladatele kartuziánského řádu. Odešel do Certosa di Casotto, kde žila komunita kartuziánů a vstoupil zde do řádu jako laický bratr. Dostal na starost zásobování proviantem a navštěvoval farmy u okolních měst, aby opatřil obilí a luštěniny. Chodil také do Mondovì, přestože se v kraji vyskytovali banditi. Traduje se příběh, v němž Vilémovi s humornou nadsázkou představený řekl, aby náklad potravin bránil nohou mezka. Vilém, vynikaje mimořádnou poslušností, při přepadení chytil na obranu nohu mezka a mávnutím s ní poděsil lupiče. Když utekli, velmi nepozorně dal mezkovi nohu zpět – omylem obráceně. Do kláštera se proto vrátil s kulhajícím zvířetem. Stejně zázračným způsobem pak bez kapky krve, na výzvu představeného, dal mezkovi nohu do pořádku. Příběh je příčinou Vilémova hlavního atributu – utržené nohy tažného zvířete.

Vilém prý se svou láskyplnou poslušností vykonal ve službě bratřím více zázraků. Pověsti o něm se po jeho smrti rozšířily a lidé putovali k jeho hrobu, který byl mimo klášterní objekt. Později, z obav před znesvěcením, se kartuziáni rozhodli ostatky Viléma přenést. Při vyzvednutí z hrobu, 300 let po jeho smrti, zjistili, že tělo Viléma zůstalo neporušené.

Jeho kult 29. 3. 1860 potvrdil papež Pius XI.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Anastasius Pp I. (401); Urbanus Pp^♦ (1370); Gregorius, ep. Autissiodorem (s. VI.); Gulielmus de Fenolis^♦ (asi 1200); Maria Eva a Providentia Noiszewska et Maria Martha a Iesu Wolowska (1942)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský