Used with permission of The Hagiography Circle
Vincentius Romano
20. prosince, připomínka | |
Postavení: | kněz |
Úmrtí: | 1831 |
Patron: | duchovenstva v Neapoli; sirotků, námořníků; vzýván při rakovinném onemocnění hrdla |
ŽIVOTOPIS
Narodil se 3. 6. 1751 v Torre del Greco v Itálii do chudé neapolské rodiny. Ve 14 letech vstoupil do semináře. Jedním z jeho učitelů byl pozdější světec a učitel církve Alfons z Liguori. Kněžské svěcení přijal Vincenc Romano 10. 6. 1775. V rodném kraji působil čtyři desetiletí jako duchovní správce. Mnohdy za těžkých podmínek. Sám vynikal velkou skromností, ale jeho srdce jakoby patřilo mládeži a dělníkům, které se stále pokoušel chránit a pomáhal jim proti těm, kteří se je snažili zneužívat. Pomáhal zvláště sirotkům. Dbal o vzdělání a dobrou duchovní formaci mládeže. Po výbuchu Vesuvu v polovině června 1794 šel lidem pomáhat s rekonstrukcí domů a také znovu osobně budoval farní kostel Svatého Kříže (Santa Croce). Jeho činnost se neobešla bez sledování politickými skupinami. Ke konci života bojoval s dlouhou nemocí a zemřel v Torre del Greco.Blahořečený byl 17. 11. 1963 papežem Pavlem VI.
K uznaným zázrakům na přímluvu Vincence Romana patří náhlá uzdravení z rakovinného onemocnění, zvláště hrdla v roce 1940.
Dominicus, abbas Exilien. (1073); Zephyrinus Pp. (217/218); Liberalis, m. Romæ (století neznámé); Philogonius (324); Ursicinus, eremita (asi 620); Vincentius Romano♦ (1831); Michael Piaszczyński♦ (1940)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský