Michæas, propheta
| 21. prosince, připomínka | |
| Postavení: | prorok |
| Úmrtí: | 7. s. př. Kr. |
ŽIVOTOPIS
Pocházel z Morešet Gat, která byla vesnicí ležící jihozápadně od Jeruzaléma. Žil v judském království na přelomu 8. a 7. století před Kristem, tj. v době působení Izajáše a částečně i Ozeáše. Vystupoval proti svévolným boháčům, lžiprorokům a nezodpovědným kněžím za králů Jótama, Achaze a Chizkijáše.Je prorokem, který předpověděl Kristovo narození v Betlémě (Mich 5,1). Jako zvláště důležité zdůrazňuje, že hřích v sobě nese semeno zkázy - soud a trest, a nákaza a soud již doléhají (na Judu a Jeruzalém).
ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
PROČ PROROKEM I PRO DNEŠNÍ DOBU
Micheášův důraz na to, co vše přivodí hřích, není v Bibli jen pro připomenutí historické události - pádu severního izraelského království s městem Samaří. Tehdy Asyřané roku 721 odvlekli desetitisíce obyvatel do zajetí. Týká se i pozdějšího dobytí Jeruzaléma s odchodem Židů do babylonského zajetí. Micheáš byl svědkem už prvního ničivého vpádu pod vedením Senacheriba, který je označován za předzvěst konce Izraele. Proroctví Micheáše o následcích hříchu nejsou oznamováním jen něčeho negativního, vyslovováním hrozeb, ale prolíná se v něm i Boží milosrdenství, které vrcholí v závěru slovy: „Do mořských hlubin uvrhneš všechny jejich hříchy, prokážeš věrnost Jákobovi a milosrdenství Abrahamovi…“
Na začátku první kapitoly ve 2. verši je Hospodin zmiňován jako svědek a ve starozákonních představách je i žalobcem a soudcem. Je všemocný a vše, co se zdálo lidsky pevné, v co lidé složili své naděje, se v blízkosti Boha otřásá. Prorok poukazuje na Hospodinovo sestoupení k soudu pro nevěrnost Izraele. Královské sídlo propadlo božstvům plodnosti a lid ztratil povědomí rozdílu mezi ním a pravým Bohem. Dopuštění toho, co vyznívá jako trest od Boha, má sloužit lidstvu k návratu zpět k Bohu. Od pohanství – od hříšných praktik - k víře a přijetí toho, co Bůh nabízí. Tento Bůh je tajemně naznačen jako „Izraelův Soudce, jenž bude bit holí do tváře (Mich 4,14).“ Tím se vracíme k Mesiáši.
Lid by si ušetřil mnoho utrpení, kdyby uznal moc Boha, který se z lásky k nám nechal ukřižovat. Přijal utrpení v největší míře, aby nás uchránil věčného utrpení. To je postoj nejvyššího Soudce, o němž poněkud skrytě hovoří kniha Micheáš. Žádný král neodsoudil sám sebe pro hřích svého lidu, aby mu dal možnost návratu do království, v němž jediném je štěstí bez konce, k němuž nás má přivést i přítomnost zla. Zla, na kterém má lidstvo podíl, a nic na tom nezmění to, že svůj podíl na zlu nechce vidět. Všichni jsme spoluzodpovědni za zlo ve světě, které může zastavit jen Bůh, když my se konečně začneme spravedlivě rozhodovat a uznáme jeho otcovskou svrchovanost i svůj hřích.
O trestu a soudu i možnosti jak se jim vyhnout hovoří ve svých zjeveních velmi jasně i Mesiášova Matka (v La Saletě, ve Fatimě aj.). V La Saletě se výslovně jednalo o zkažení úrody. Ve Fatimě šlo o předpověď 2. světové války, do které Portugalsko nebylo vtaženo (podle příslibu z nebe) jen proto, že se v něm našlo přes milión lidí, kteří se modlili růženec. Někdy se vyskytují otázky, zda v případě dopadu zla je na vině Bůh, jehož pomoc člověk ve své pýše odmítá, protože nechce uvěřit? Nebo je na vině člověk špatným jednáním a rozhodováním?
V knize Micheáš začíná 5. kapitola větou: „A ty, Betléme Efratský, ačkoli jsi nejmenší mezi judskými rody, z tebe mi vyjde ten, který bude vládcem v Izraeli, jehož původ je odpradávna, od věčnosti“. Tento text je nám připomínán ve vánočním období z větší části (v Mt 2,6) jako odpověď velekněží a učitelů zákona králi Herodesovi po dotazování mudrců. Ti jsou pak tímto proroctvím nasměrováni k domu chleba (Betlehemu) – Betlému.
Také nás má prorokovo slovo nasměrovat k domu chleba - ke svatostánku s eucharistií. Tam je ten, který se chce narodit v našich srdcích a čeká jen na náš souhlas, aby v srdci (i v mém) mohl být počat.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Rozhodnu se pro přípravu svého srdce, která spočívá v kladné odpovědi na Boží lásku a milosrdenství. – „Chceš je přijmout?“ Každý máme možnost volby, na které závisí otázka našeho vztahu s Bohem.Všemohoucí Bože, Tys poslal svatého proroka Micheáše, aby svůj lid i nás směroval k Tobě, posiloval naději i upozornil na místo narození Tvého Syna. Na jeho přímluvu nás veď ke spravedlivému jednání a úctě, kterou si zasloužíš. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána. Amen
(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Petrus Canisius, presb. et doctor Eccl. (1597); Michæas, propheta (7. s. př. Kr.); Donata, Paulina, Rogata, Dominanda, Serotina, Saturnina et Hilaria (století neznámé); Dominicus Spadafora♦ (1521); Petrus Friedhofen♦ (1860)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský