blah. Teodora /Elie od sv. Klementa/

Fracasso Theodora /Elie a Sancto Clemensia/ Fracasso

25. prosince, připomínka
Postavení:	řeholnice OCD
Úmrtí:	1927

ŽIVOTOPIS

Narodila se 17. 1. 1901 v Bari v Itálii. Rodiče Josef Fracasso a Pasqua Cianci jí při sv. křtu dali jméno Teodora a vychovávali ji ve víře. Jako pětiletá měla ve snu vidění krásné Paní, která se procházela mezi liliemi. Matka považovala její sen za pozvání k celibátnímu životu a malá Teodora pak slíbila své Paní ze snu, že se stane řeholnicí.

Rodiče se rozhodli svěřit Teodoru sestrám kláštera Stimmatine, aby získala základní vzdělání s hlubší náboženskou výchovou. Ve třetí třídě se připravovala na první sv. přijímání a poslední noc před pro ni významným 8. květnem 1911 k ní ve snu promluvila sv. Terezička z Lisieux s příslibem, že se stane řeholnicí jako ona.

Teodora se u sester dál učila v šicí dílně, kde se pracovalo i na výšivkách. Byla členkou dominikánského sdružení blah. Imeldy Lambertini zaměřeného na eucharistickou úctu a pak i členku společenství sv. Tomáše Akvinského: „Milizia Angelica“. Pro své kamarádky pořádala pravidelné „spolčo“. Společně se modlily, četly evangelium a některé duchovně zaměřené knihy. Mezi nimi Následování Krista, Dějiny duše a mimo tuto Terezčinu autobiografii i jiné životopisy svatých. Své kamarádky vedla k důvěře v Pannu Marii a seznámila je s pobožností prvních sobot.

Jejím duchovním vůdcem byl dominikán o. Petr Fiorilo. Ten ji dovedl k terciářům svého řádu, kde dostala jméno Anežka, a po ročním noviciátu 14. 5. 1915 složila řeholní sliby. Po půldruhém roce ji nový zpovědník, jezuita Sergej Di Gioia, přesměroval na Karmel sv. Josefa v Bari.

Teodora Fracasso do tohoto kláštera vstoupila 8. 4. 1920 a ještě téhož roku 24. 11. oblékla hábit a přijala jméno sestra Elie od sv. Klementa. Po časných slibech, které složila 4. 12. 1921, řekla: „Samotná, u nohou svého ukřižovaného Pána, dlouho jsem se na něj dívala a v tom pohledu jsem viděla, že to je celý můj život“. Milovala svého Ježíše a za mystického doprovodu sv. Terezky z Lisieux následovala její „malou cestu duchovního dětství“, k níž se cítila povolána.

Na jaře 1923 jmenovala matka Angelika sestru Elii učitelkou vyšívání k chovankám v řádové škole. Byly zde i dcery barona, který si jejich umístění vyjednal u papeže. Elie nedělala rozdílu a se všemi jednala se stejně dobrotivou láskou a laskavostí. Ředitelce, kterou byla sestra Colomba od Nejsv. Svátosti s autoritativní a přísnou povahu, se nelíbila dobrota sestry Elie a po dvou letech ji z této služby vyřadila.

Dne 11. 2. 1925 složila sestra Elie od sv. Klementa slavné řeholní sliby. Poté co byla zbavena práce s chovankami, trávila značnou část dne ve své cele, kde při prožívání lásky k Ježíši konala ruční práce. Převorka s ní jednala s laskavou úctou a pro rok 1927 ji jmenovala sakristiánkou. V lednu musela ulehnout se silnou chřipkou, která ji značně oslabila. Současně začala mít silné bolesti hlavy, ale v síle lásky je snášela bez léků i bez nářků.

Tři dny před Štědrým dnem jí značně stouply horečky a zhoršovaly se další potíže. Lékař, který u ní byl před Božím hodem, konstatoval pravděpodobnost meningitidy nebo encefalitidy a situaci nepovažoval za kritický stav. Ten až ráno zjistili další dva přivolaní lékaři, kteří ho označili za beznadějný. V pravé poledne 25.12. odevzdala svou duši Pánu podle své předpovědi: „zemřu v den velkého svátku“. Hned následující den se konal pohřeb a mši sv. při něm celebroval mons. August Curi, arcibiskup z Bari, za velké účasti věřících.

Za ctihodnou byla prohlášena 11. 12. 1987. Zázrak potřebný pro její blahořečení byl uznán 19. 12. 2005. Její beatifikace se uskutečnila v Bari 18. 3. 2006 během eucharistické bohoslužby v katedrále za předsednictví arcibiskupa Francesco Cacucci z Bari-Bitonto.

POZNÁMKA

V řádu Bosých karmelitek se její památka slaví 29. 5.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Sollémnitas Natívitas Dómini nostri Iesu Christi; Anastasia (s. III./IV.); Eugenia, m. Romæ (s. III./IV.); Iovinus et Basileus (s. III./IV.); Petrus Venerabilis^♦ (1156); Bentivolius de Bonis^♦ (1232); Petrus Nolascus (1258); Michael Nakashima^♦ (1628); Antonia Maria Verna (1838); Maria ab Apostolis (Maria Teresia)Wüllenweber^♦ (1907); Albertus (Adamus) Chmielowski (1916); Fracasso Theodora /Elie a Sancto Clemensia/ Fracasso (1927)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský