Zosimus, Pp
26. prosince, připomínka | |
Postavení: | papež |
Úmrtí: | 418 |
ŽIVOTOPIS
O jeho původu a mládí nic určitého neznáme. Kronikáři ho ozna-čili za Řeka a syna Abrahamova, jak uvádí P. Alberti ve své publikaci Papežové.Šest dnů po smrti papeže Inocence, 18. 3. 417, byl za papeže zvolen z římského duchovenstva Zosim. Byl to duchovní hodnostář s milosrdným srdcem, kterého se snažili zneužívat mnozí lidé se špatnými úmysly. Na Zosima neblaze působil biskup Patroklus z Arelatu, který se tehdy zdržoval v Římě a získal si prý pověst pleticháře. U papeže Zosima si vymohl jmenování apoštolským vikářem pro Gallii, což nemile nesli tamní biskupové, kteří se Patroklovi museli z příkazu papeže podřídit. To vyvolalo i první nepřátelské postoje proti papeži.
Další těžkostí byla problematika Pelagiovy hereze. Ten i Celestin byli jako bludaři papežem odsouzeni, avšak přetvářkou pak dokázali přesvědčit papeže, že jsou oběťmi hledajícími u něj útočiště. Pelagius mu poslal list, ve kterém tvrdil, že se ve víře srovnává s učením římského apoštolského Stolce a že z bludů jsou podezřelí jeho protivníci. Celestin se domohl veřejného slyšení v kostele sv. Klementa v Římě. Zde se choval velmi příkladně a zapřísahal se, že se po¬drobuje rozhodnutím svaté Stolice a přijímá za svou nauku, kterou velmi jasně vy¬světlil svým listem zemřelý papež Inocenc. Dojatý papež Zosim prohlédl jejich taktiku až později, zejména po císařově zásahu. Afričtí biskupové mu v listě rovněž vysvětlili a odhalili neupřímnost i nedostatečnost slibů Celestinových. Po africkém sněmu, na němž se sešlo 200 biskupů, kteří vyjádřili katolickou nauku o dědičném hříchu a o potřebě milosti v devíti kánonech, vydal Zosim okružní list »Tractatoria« a oba šiřitele bludného učení znovu odsoudil.
Na papežovu známou dobrotu hřešilo více lidí, kteří se k němu odvolávali a vše podávali takovým způsobem, aby jako špatní vypadali ti druzí. Tak byli příčinou papežovy negativní pověsti.
Kronikáři o Zosimovi mimo jiné uvádějí, že ve farních kostelích dovolil světit velikonoční paškál, jáhnům dovolil nosit štolu a kněžím zakázal prodej vína.
Papež Zosim zemřel po dlouhé nemoci a byl pohřben v kostele sv. Vavřince al Verano a do sboru svatých zapsán až výrazně později, než bylo obvyklé.
Stephanus, protomartyr (I.s.); Dionysius, Pp (268); Zeno, ep. Maiumitan (po roce 400); Zosimus, Pp (418); Euthymius, ep. Sardian (824); Vincenti a Maria López Vicuña (1890); Agnes Phila, Lucia Khambang, Agatha Phutta, Cæcilia Butsi, Bibiana Hampai et Maria Phon♦ (1940); Secundus Ioannes Pollo♦ (1941)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský