Gerardus Cagnoli
29. prosince, připomínka | |
Postavení: | poustevník a řeholní bratr OFM |
Úmrtí: | 1342 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se kolem roku 1267 ve Valenze v Piemontu v severní části Itálie. Po předčasné smrti otce se po dobu 14 let staral o nemocnou matku až do její smrti v roce 1290. Potom rozdělil všechno své dědictví mezi chudé s rozhodnutím žít jako poutník a poustevník. Putoval na jih od svatyně ke svatyni a cestou si vyprošoval chléb. Jako poutník navštívil hroby apoštolů v Římě a asi v roce 1307 se prý usadil na svazích Etny. V témže roce začal kanonizační proces Ludvíka Toulouského (pam. 19. 8.), jehož příkladný život Gerarda oslovil už dříve. S upřímnou pokorou pak Gerard Cagnoli chtěl být malým mnichem podle ducha svatého Františka.Na Sicílii vstoupil k františkánům. V klášteře Randazzo poblíž Catania se stal laickým bratrem. Odtud byl poslán do kláštera v Palermu, kde byl pověřen úkoly vrátného Vyprávění o mnoha zázracích během jeho života znějí legendárně. Např. při setkání s dítětem, plačícím nad rozbitou sklenicí, kterou mělo donést matce, střepy sklenice požehnal a předal dítěti sklenici v původním stavu.
V Palermu vedl život plný lásky, tvrdého pokání a modliteb v souladu s ideály přísné chudoby asi po 30 let. Uvádí se i to, že delší dobu žil na nehostinných místech Sicílie jako poustevník (nelze spolehlivě doložit). Žil o chlebu a vodě, spal na tvrdé desce a při modlitbě se dostával do extáze oklopen jasnou září. Podstatné je, že smyslem jeho konání a modliteb byla láska.
Podle martyrologia ho Bůh k sobě povolal 29. 12. 1342. Někde je také uváděn pozdější rok.
Mezi blahoslavené ho zapsal 31. 5. 1908 papež Pius X.
Sanctae Familiae Iesu, Mariae et Ioseph ; Thomas Becket (1170); David, rex et propheta ; Trophimus, ep. Arelaten. (s. III.); Libosus (po roce 258); Martinianus, ep. Mediolanen (po roce 431); Marcellus, abbas (asi 480 - 485); Ebrulfus (asi 596); Gerardus Cagnoli♦ (1342); Gulielmus Howard♦ (1680); Iosephus Aparicio Sanz♦ (1936); Henricus Ioannes Requena (1936); Iosephus Perpiñá Nácher (1936); Ioannes Baptista Ferreres Boluda (1936)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský