Zoticus, presb.
31. prosince, připomínka | |
Postavení: | kněz |
Úmrtí: | s. IV. |
ŽIVOTOPIS
V Římě se stal knězem a později následoval císaře Konstantina do nového hlavního města Konstantinopole. Ze svého majetku a pak také za podpory císaře se zde staral o potřeby sirotků. Zakládal nejen sirotčince, ale i útulky pro nemocné a chudé. Takto je představován i martyrologiem.
V různých životopisech se dále můžeme dočíst také o jeho mučednické smrti, která je v hagiografických dílech uváděna s otazníkem (za císařova syna a nástupce Constantiuse II.). V boji proti epidemii malomocenství bylo prý vydáno císařské nařízení takto nemocné likvidovat utopením. Zotik postavil pro tyto nemocné za městem na vrchu Eleones hospic. Druhou věcí, kterou Zotik podráždil Constantiuse, byla věrnost katolické nauce a zásadní odmítání ariánského učení jako bludu. Za vzepření se císaři byl prý přivázán ke zvířeti, které jej za sebou vláčelo, dokud jevil známky života. Constantius se prý potom dal na pokání a veřejně uznal Zotikovu svatost.
Silvester (335); Catharina Labouré (1876); Donata, Paulina, Rogata, Dominanda, Serotina, Saturnina et Hilaria (století neznámé); Columba, virgo et m. apud Senones (s. III-IV.); Zoticus, presb. (s. IV.); Melania, iunior (439); Barbatianus (s. V.); Marius, ep. Lausannen (594); Ioannes Franciscus Régis (1640); Alanus de Solminihac (1659); Iosephina Nicoli (1924); Ad complent orationes sanctorum
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský