blah. Josefína /Giuseppina/ Nicoli

Iosephina Nicoli

31. prosince, připomínka
Postavení:	řeholnice FDC
Úmrtí:	1924

ŽIVOTOPIS

Narodila se 18. 11. 1863 v Casatisma v provincii Pavie v Itálii jako pátá z deseti dětí, z nichž polovina brzy zemřela. Její otec byl soudcem a matka dcerou advokáta. Po úplném základním vzdělání ve Vogheře, získala v Pávii učitelský diplom a její touhou bylo vychovávání chudých dětí. K vincentkám do Turína nastoupila 24. 9. 1883. Asi o nějaký měsíc později oblékla v Paříži na Rue du Bac řeholní hábit Dcer křesťanské lásky (FDC), které založil sv. Vincenc de Paul. Po roce noviciátu byla Josefína poslaná do domu Prozřetelnosti v Cagliari na Sardinii. Sem dorazila 1. 1. 1885 a potom se věnovala třídě mladých děvčat. První řeholní sliby skládala o Štědrém večeru v roce 1888.

V době vypuknutí epidémie cholery ve městě pracovala v kuchyni, ale pro změněnou situaci pak začala učit katechismus studenty a zaměstnance. Ve 30 letech onemocněla tuberkulózou, s níž zápasila až do smrti. V červnu 1899 byla jmenovaná představenou v sirotčinci v Sassari. V tomto městě na Sardinii založila asociaci Dcer Mariiných a společnost žen „Le Damine di Carita“. Vytvořila mládežnické skupiny jako služby dobrovolníků a založila také katechetické školy s výukou po večerech a v neděli. Ty navštěvovalo 800 zapsaných osob. Mimo jiné se věnovala i návštěvám věznic.

V roce 1910 byla ze Sardinie povolána zpět do Turína za ekonomku a po půldruhém roce byla zvolena představenou. Podnebí v Turíně však bylo jejímu zdravotnímu stavu značně nepříznivé a proto 7. 8. 1914 se vrátila do Cagliarie na Sardinii. Brzy poté začala první světová válka a v areálu Asilo byla zřízena nemocnice pro zraněné, kde pomáhaly i sestry. Pro nejpotřebnější prý také opravovaly a šily oblečení.

Sestra Josefína vedle materiální bídy vnímala na více stranách hlubší morální i duchovní bídu. Její velkou starostí se stali nedostatečně oblečení a hladovějící chlapci s košíky u městské tržnice nebo v přístavu. Ti čekali až budou moci někomu odnést zavazadlo nebo paničkám v košíku přenést nákup, aby si tak vydělali na živobytí. Často klepali na bránu ke škole, aby poprosili sestry o něco na utišení hladu. Josefína svou pozorností a láskou vzbuzovala u mladých důvěru a přátelství. Mnohé tak přivedla k nalezení Krista a jeho lásky. Zajímala se o mladé v továrnách i o dívky, které přicházely z vesnic do města hledat službu v bohatých rodinách. Josefína se snažila vytvářet pro ně společné prožívání radostných chvil a učila je číst i psát.

Chlapce s košíky v modlitbě svěřovala pod ochranu Panny Marie a pak o nich mluvila jako o Mariiných výrostcích. Podporovala u nich vědomí vlastní lidské důstojnosti a vedle povídání o Bohu je prý i připravovala na možnost získání nějakého řemesla. Snad právě toto úsilí Josefíny vedlo v posledním roce jejího života k urážkám jak její osoby, tak i spolusester a k šíření pomluv, které ona přijímala v tichosti. Před smrtí všem velkodušně odpustila a skonala s úsměvem ve věku 61 let.

Pro její blahořečení 3. 2. 2008 v Cagliarii bylo uznáno za zázrak náhlé uzdravení z kostního nádoru u jednoho mladého vojáka z Milána.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Silvester (335); Catharina Labouré (1876); Donata, Paulina, Rogata, Dominanda, Serotina, Saturnina et Hilaria (století neznámé); Columba, virgo et m. apud Senones (s. III-IV.); Zoticus, presb. (s. IV.); Melania, iunior (439); Barbatianus (s. V.); Marius, ep. Lausannen (594); Ioannes Franciscus Régis (1640); Alanus de Solminihac (1659); Iosephina Nicoli (1924); Ad complent orationes sanctorum

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský