Gulielmus, abbas Divionen
| 1. ledna, připomínka | |
| Postavení: | opat |
| Úmrtí: | 1031 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se začátkem léta 962 v Orta San Giulio na jezeře Orta v provincii Novara v severní Itálii jako čtvrtý syn hraběte Roberta Volpiana. Ten se prý v té době marně snažil ubránit ostrov proti císaři Ottovi, který i s císařovnou Viléma nakonec sponzoroval.
Vilém pak byl od sedmi let vzděláván v benediktinském opatství Locadio ve Vercelli. Později se stal mnichem, vynikl horlivostí pro reformu šířenou z opatství Cluny a podílel se na reorganizaci opatství Saint-Sernin na řece Rhôn (Rýnu). V roce 990 byl vysvěcen a potom ustanoven představeným opatství sv. Benigna u Dijonu. Toto opatství se uvádí jako mateřský klášter čtyřiceti dalších klášterů v Burgundsku, v Lorraine, v Normandii a v severní Itálii, které Vilém založil či reformoval. V roce 1001 byl Vilém povolán reformovat opatství Fécamp (dnes Seine-Maritime). V té době v rodinném sídle v diecézi Ivrea Vilém založil také další klášter Fruttuaria. V jeho klášteře sv. Benigna u Dijonu asi do roku 1020 vzrostl počet mnichů na 79. Ke konci života založil také klášter La Trinité ve Fécampu na pobřeží Normandie. Ten měl zvláště význam pro řeholní život v Anglii. Vilém tam zemřel na samém začátku roku 1031. Mezi svaté byl zařazen papežem Piem XII. v roce 1950.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Maria Virgo, sancta Dei Genetrix ; Iustinus, episcopus (asi s. IV); Almachius (391); Eugendus (516); Fulgentius, ep. Ruspen (533); Clarus, abbas Viennen (660/670); Frodobertus (asi 667); Gulielmus, abbas Divionen (1031); Odilo (1049); Hugolinus, eremita (s. XIV.); Iosephus Maria Tomasi (1713); Ioannes et Renatus Lego♦ (1794); Vincentius Maria Strambi (1824); Valentinus Paquay♦ (1905); Sigismundus Gorazdowski (1920); Petrus Iacobus Cortasa Monclú, Narcissus Baldomerus Arribas Arnaiz, Eugenius Néstor Ctesiphon Ortega Villamudrio et Colombanus-Paulus Oza Motinot Henricus♦ (1937); Aloysius Grozde♦ (1943); Marianus Konopiński♦ (1943); Zdislava (1252)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský