Odilo
| 1. ledna, připomínka | |
| Postavení: | opat OSB |
| Úmrtí: | 1049 |
| Patron: | chudých; vzýván proti žloutence i jako pomocník duším v očistci |
| Atributy: | očistec; je zobrazován při mši svaté s bočním vyobrazením anděla odvádějícího duše z očistných plamenů, nebo s obrazem Matky Boží |
ŽIVOTOPIS
Narodil se asi začátkem roku 962 v Saint-Cirgues v departementu Haute-Loire v regiónu Auvergne ve Francii. Byl synem rytíře Beralda de Mercoeur a Gerbergy. Po studiích byl kanovníkem v Brioude a roku 990 vstoupil do benediktinského kláštera v Cluny. Po čtyřech letech se stal nástupcem opata Majola a v roce 998 získal od papeže Řehoře V. pro Cluny výsady, které jeho opatství vymanily z podřízenosti diecéznímu biskupovi. K rozšíření těchto výsad na všechny kláštery závislé na Cluny došlo v roce 1024. Z původních 35 jejich počet za vedení opata Odila stoupl na více než 70 klášterů.Odilo horlivě realizoval klášterní reformy a navracel život mnichů k původnímu přísnějšímu benediktinskému stylu života ve vytrvalé modlitbě a manuální práci. Vedl je k pokání, k pohostinnosti a zejména k péči o chudé a nemocné. Během hladomoru v letech 1031-32 užíval i klášterní majetek pro péči o chudé.
Sám k sobě byl Odilo nejpřísnější a byl zářivým vzorem pro ostatní bratry. Vystupoval s velkou empatií, láskou i s potřebnou přísností a s úsilím o nastolení pokoje na mnoha místech. Byl dokonce označen za apoštola nenásilí a od Fulberta z Chartres za Archanděla mnichů. Prožíval vztah k Panně Marii a také měl mystické zážitky týkající se duší v očistci. Proto, jako první, zavedl liturgicky slavenou památku zesnulých a její datum stanovil hned po slavnosti Všech svatých 2. listopadu. Posledních pět let života ho tížila nemoc, avšak vytrval v pracovní aktivitě až do svého úmrtí během vizitace v klášteře v Souvigny.
Uctíván je od roku 1345, kdy Roger leFort vyzvedl jeho ostatky k oltářní úctě. Ke kanonickému zařazení Odila mezi svaté došlo v roce 1663.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Maria Virgo, sancta Dei Genetrix ; Iustinus, episcopus (asi s. IV); Almachius (391); Eugendus (516); Fulgentius, ep. Ruspen (533); Clarus, abbas Viennen (660/670); Frodobertus (asi 667); Gulielmus, abbas Divionen (1031); Odilo (1049); Hugolinus, eremita (s. XIV.); Iosephus Maria Tomasi (1713); Ioannes et Renatus Lego♦ (1794); Vincentius Maria Strambi (1824); Valentinus Paquay♦ (1905); Sigismundus Gorazdowski (1920); Petrus Iacobus Cortasa Monclú, Narcissus Baldomerus Arribas Arnaiz, Eugenius Néstor Ctesiphon Ortega Villamudrio et Colombanus-Paulus Oza Motinot Henricus♦ (1937); Aloysius Grozde♦ (1943); Marianus Konopiński♦ (1943); Zdislava (1252)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský