Bladulphus
| 2. ledna, připomínka | |
| Postavení: | mnich, kněz |
| Úmrtí: | asi 630 |
ŽIVOTOPIS
Stal se žákem Kolumbána (pam. 23. 11.), a zamířil do severní Itálie, kde v Bobbio v regionu Emilia v roce 613 založil klášter. Bladulf zde pak žil za opata Attala jako mnich a kněz, který vyvracel heretické názory.Traduje se, že odsoudil víru Longobardského krále Ariovalda, který dával přednost ariánské nauce. Bladulf mu prý v Pavii řekl, že by se s ním rád pozdravil, jen kdyby vyznal pravou víru. Ariovald, údajně zato na něj poslal dva vojáky, kteří ho za noci měli vyřídit. Ti Bladulfa napadli holemi a v domnění, že jej zabili, ho zkrvaveného nechali ležet. Jiné podání k tomu říká, že opat Attalas přivedl Bladulfa zpět k životu a Ariovalda ke kajícímu návratu do katolické církve.
Bladulf zemřel s pověstí svatosti, ale až v roce 1482 se uskutečnilo přenesení jeho relikvií, související se zařazením mezi svaté.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Basilius Magnus et Gregorius Nazianzenus (379); Gregorius Nazianzenus (389/390); Telesphorus Pp (asi 136); Argeus, Narcissus et Marcellinus, m. Romam (s. IV.); Theodorus, ep. Massilien (594); Bladulphus (asi 630); Ioannes, ep. Mediolanen (asi 660); Vincentianus (672); Mainchinus (s. VII.); Adalhardus (826); Airaldus (1146); Silvester, abbas (s. XII.); Marcolinus Amanni♦ (1397); Stephana Quinzani♦, Tertius Ordo Sancti Dominici (1530); Gulielmus Repin et Laurentius Bâtard♦ (1794); Maria Anna (Maria Stella) Soureau-Blondin (1890)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský