Stephana Quinzani, Tertius Ordo Sancti Dominici
| 2. ledna, připomínka | |
| Postavení: | terciářka TOSD |
| Úmrtí: | 1530 |
ŽIVOTOPIS
Narodila se 5. 2. 1457 v Orzinuovi v provincii Brescia v regionu Lombardie v severní Itálii. Její otec Vavřinec, který byl rolníkem, se v období jejího dětství stal dominikánským terciářem. S ním malá Štěpánka navštívila dominikánský klášter v Soncinu a setkala se tam se stigmatizovaným mnichem Matějem Carrerim, který jí předpověděl, že bude jeho duchovní dědičkou. Štěpánka od sedmi let měla mimořádná vidění některých dominikánských světců i Pána Ježíše. Přibližně v té době si udělala soukromé sliby chudoby, čistoty a poslušnosti. Při jedné vizi uviděla prsten určený pro ni na znamení mystického sňatku.Štěpánka už od dětství chtěla být smírnou obětí. Toužila vytrvale po kříži, spasitelném nástroji, se kterým šel Ježíš přemoci náš hřích. Žila velmi asketicky a přitom s velkou horlivostí vykonávala namáhavé práce na poli.
V jejím věku 14 až 15 let zemřel Matěj Carrerim a ona prý brzy poté obdržela stigmata, která doplňovala její rozjímání o umučení Krista. V této době Štěpánčina života se uvádějí různé časové údaje jejího vstupu do třetího dominikánského řádu. Její touhy se zřejmě nekryly s prožívanou skutečností, přesto se ochotně podřizovala a zároveň jí záleželo na vlastní nenápadnosti.
O jednom Velkém pátku nechala příbuzné odejít na bohoslužbu a sama zůstala doma proto, že nedokázala zadržet pláč a měla obavy, že by tím na sebe upozorňovala. Při rozjímání pak prožívala Ježíšovo utrpení i v podrobnostech a na těle se jí objevily krvácející rány, stigmata. Začala prožívat Ježíšovo utrpení každý pátek. Po extázích prostě a pokorně děkovala za to, že směla mít účast na Ježíšových bolestech a doporučovala mu ty, kdo ji prosili o modlitbu. Mimo fyzickou bolest trpěla i přetrvávající vnitřní vyprahlostí a opuštěností.
V jedné z jejích objevených modliteb se obviňuje z nevděčnosti a vyprošuje si, aby zůstala po celý svůj život neznámá. Dobře poznala zlo hříchu a také překypovala láskou, na které Ježíši tolik záleží. Vynikala štědrostí a skromností i v péči o nemocné.
K překvapení mnohých asi roku 1485 v Soncinu založila společenství třetího řádu sester, pro jejichž komunitu dojednala klášter a sama ji vedla.
Uměla také číst v lidských srdcích. Neměla žádné teologické vzdělání, přesto dokázala diskutovat o mystické teologii na velmi vysoké úrovni. Přesně předpověděla konec svého pozemského života. Její hrob se velmi brzy stal cílem poutníků.
Za blahoslavenou byla potvrzena 14. 12. 1740 papežem Benediktem XIV.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Basilius Magnus et Gregorius Nazianzenus (379); Gregorius Nazianzenus (389/390); Telesphorus Pp (asi 136); Argeus, Narcissus et Marcellinus, m. Romam (s. IV.); Theodorus, ep. Massilien (594); Bladulphus (asi 630); Ioannes, ep. Mediolanen (asi 660); Vincentianus (672); Mainchinus (s. VII.); Adalhardus (826); Airaldus (1146); Silvester, abbas (s. XII.); Marcolinus Amanni♦ (1397); Stephana Quinzani♦, Tertius Ordo Sancti Dominici (1530); Gulielmus Repin et Laurentius Bâtard♦ (1794); Maria Anna (Maria Stella) Soureau-Blondin (1890)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský