Deogratias, ep. Carthaginen
| 5. ledna, připomínka | |
| Postavení: | biskup |
| Úmrtí: | 457/458 |
ŽIVOTOPIS
V Kartágu, při okraji dnešního Tunisu v severní Africe, byl římskokatolickým knězem v době, kdy zde již 14 let chyběl biskup. Posledního biskupa Quodvultdea (pam. 19. 2.), vyhnal ze země na lodi bez vesel vandalský král Genserich. V roce 453 tento král, na žádost římského císaře Valentiniána III., povolil opět v Kartágu biskupa, za kterého si lid vybral Deograciase. Ten prý získal respekt pohanů i u některých ariánů. Jako biskup se zaměřil na pomoc těm, kteří ji nejvíce potřebovali.V červnu 455 Genserich vpadl do Říma a po jeho drancování odvezl do severní Afriky množství křesťanských zajatců jako otroky. Oddělil od sebe manžele a děti od rodičů. Biskup Deogracias je začal vykupovat a za tím účelem rozprodával všechno, co mohl z vlastního i z diecézního majetku. Snažil se kupovat a držet pohromadě celé rodiny. Dva největší chrámy přeměnil na ubytovnu a nemocnici, ve kterých, pokud mu to jeho povinnosti dovolily, každého dne navštěvoval nemocné a s láskou pomáhal trpícím. Vandalové prý uskutečnili několik neúspěšných pokusů o jeho zabití. Deogracias zemřel po třech letech v biskupském úřadě. Byl charakterizován jako upřímný, čistý, moudrý a svatý muž.
Pohřeb Deograciase se kvůli množství lidí toužících po získání jeho relikvie, konal v tajnosti.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Eduardus Confessor (1066); Syncletica (s. IV.); Deogratias, ep. Carthaginen (457/458); Æmiliana (s. VI.); Convoio (868); Gerlacus (1165); Rogerius♦, presb. (1237); Franciscus Peltier, Iacobus Ledoyen et Petrus Tessier♦ (1794); Maria Magdalena Repetto Pellegrini♦ (1890); Carolus a Sancto Andrea (Ioannes Andreas) Houben (1893); Marcellina Darowska♦ (1911); Petrus Bonilli♦ (1935); Ioannes Robertus Grau Bullich♦ (1937); Genovefa Torres Morales (1956); Ioannes Nepomucenus Neumann (1860)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský