Hilarion, abbas in Cypro
21. října, připomínka | |
Postavení: | poustevník |
Úmrtí: | asi 371 |
Atributy: | kříž, kniha, poustevník |
ŽIVOTOPIS
Pocházel od Gazy v Palestině. Na alexandrijských školách se stal křesťanem. Rozdal svůj majetek a po vzoru sv. Antonína se stal poustevníkem. Ve snaze vyhnout se úctě a obdivu od lidí, měnil místa svého pobytu od Palestiny přes Egypt, Lýbii, Sicílii až po ostrov Kypr, kde zemřel ve věku kolem 81 let.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
Narodil se kolem roku 290 v osadě Thabata u Gazy v Palestině. Křesťanství poznal až na alexandrijských školách při úspěšném studiu. Po přijetí svátosti křtu, asi v 16 letech, vyhledal v egyptské poušti, tč. již známého, poustevníka Antonína Velikého (pam. 17.1.). Žil s ním údajně asi dva měsíce a učil se podle jeho příkladu kajícnosti a rozjímavé modlitbě. Po návratu rozdělil dědictví po rodičích mezi sourozence a chudé. Potom odešel na poušť u Majumy. Setrvával zde za velmi přísného postu a usiloval o život, kterým by se nejvíce líbil Pánu. Zároveň si postupně začal uvědomovat, že vše závisí na Pánu, a ne na vlastních schopnostech. Tvrdý půst si zvolil jako prostředek k přemáhání tělesných náklonností a jako pomoc k dokonalé odevzdanosti Pánu.
Do pouště za ním začali přicházet lidé z Palestiny, Sýrie a z Egypta. Hilarion neodmítal projevovat lidem Kristovu lásku, ale na druhé straně toužil po větší samotě a menší pozornosti od lidí, kterých přicházelo stále více. Hilarionova pověst byla provázena zprávami o uzdravování nemocných a osvobozování od posedlosti. Je zmiňován jako zakladatel mnišství v Palestině. Přibližně r. 329 se kolem Hilariona začali shromažďovat jeho následovníci. Společně s nimi Hilarion obdělával půdu, na níž pěstovali zeleninu i ovoce, a pletli rohože. Učil je spojovat práci s modlitbou a při práci také zpívali. K jejich způsobu života se prý připojovali i bludaři a pohané, kteří se jejich vlivem obrátili.
Hilarion se asi v roce 356 rozhodl hledat větší klid a samotu. Nějaký čas se po smrti Antonína zdržoval u jeho následovníků Izáka a Pelusiana v Egyptě. Před delší cestou přes Libyjskou poušť strávil nějakou dobu skryt v jiné pouštní oblasti. V 72 letech se s několika učedníky přeplavil na Sicílii, kde určitou dobu prožili v horách, vydělávajíce si na chleba donáškou dřeva obyvatelům v blízkých osadách. Ti v nich viděli dobré rádce, obdivovali je a navštěvovali v jejich poustevnách. Hilarion se zřejmě proto rozhodl pokračovat do Dalmácie. Krátce před odchodem se k němu připojil jeho bývalý žák Hesychius, který ho po tři roky hledal. Z Dalmácie spolu pokračovali na Kypr, kde se usadili v hornatém nepřístupném kraji poblíž města Pafus (dnešní Paphos). Zde Hilarion onemocněl, odkázal svoji Bibli, kající roucho a plášť Hesychiu a odebral se na věčnost. Hesychius jeho ostatky prý později převezl do klášterního chrámu nedaleko Maiumy v Palestině. Hilarionův životopis sepsal sv. Jeroným (který zemřel r. 420) a uvedl, že se u jeho hrobu děly zázraky.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Hilarion bojoval proti tělesnému pokušení askezí a nejenom on. Potřebu cvičit se v sebeovládání mívá snad každý, ale ne každý si ji uvědomí. Zpytování svědomí zaměřím na vlastní potřebu, v čem a jak potřebuji vítězit nad sebou samým.Bože, Tys vedl svatého Hilariona na poušť, aby Ti sloužil postem a modlitbou; na jeho přímluvu pomáhej i nám, ať dovedeme ovládnout sami sebe, abychom vytrvali v Tvé službě a nadevšechno Tě milovali. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)
POZNÁMKA
Martyrologium sice dnes připomíná pouze tohoto Hilariona, který zemřel na Kypru asi r. 371, ale v životopisech světců se vyskytují k tomuto dni další osoby téhož jména: Hilarion, jenž zemřel v Egyptě r.300, další z Kyjeva (+ 1053) a ještě mnich, jenž zemřel r. 1106.Hilarion, abbas in Cypro (asi 371); Wendelinus (s. VII.); Dasius, Zoticus et Caius (303); Ursula et martyres Coloniæ Agrippinæ virgines (asi s. IV); Malchus, monachus (s. IV.); Severinus, ep. Burdigalen. (s. V.); Cilinia (po r. 458); Viator, lector (po roce 481); Maurontus, ep. Massilien (asi 780); Petrus Capucci♦ (1445); Iulianus Nakaura, m. Nagasaki (1633); Carolus Primus♦ (1922); Laura a Sancta Catharina Senensi Montoya y Upeguí♦, virgo (1949)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský