Hilarion, abbas in Cypro
| 21. října, připomínka | |
| Postavení: | poustevník |
| Úmrtí: | asi 371 |
| Atributy: | kříž, kniha, poustevník |
ŽIVOTOPIS
Pocházel od Gazy v Palestině. Na alexandrijských školách se stal křesťanem. Rozdal svůj majetek a po vzoru sv. Antonína se stal poustevníkem. Ve snaze vyhnout se úctě a obdivu od lidí, měnil místa svého pobytu od Palestiny přes Egypt, Lýbii, Sicílii až po ostrov Kypr, kde zemřel ve věku kolem 81 let.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
POUSTEVNÍK Z PALESTINY
Narodil se kolem roku 290 v osadě Thabata u Gazy v Palestině. Křesťanství poznal až na alexandrijských školách při úspěšném studiu. Po přijetí svátosti křtu, asi v 16 letech, vyhledal v egyptské poušti, tč. již známého, poustevníka Antonína Velikého (pam. 17.1.). Žil s ním údajně asi dva měsíce a učil se podle jeho příkladu kajícnosti a rozjímavé modlitbě. Po návratu rozdělil dědictví po rodičích mezi sourozence a chudé. Potom odešel na poušť u Majumy. Setrvával zde za velmi přísného postu a usiloval o život, kterým by se nejvíce líbil Pánu. Zároveň si postupně začal uvědomovat, že vše závisí na Pánu, a ne na vlastních schopnostech. Tvrdý půst si zvolil jako prostředek k přemáhání tělesných náklonností a jako pomoc k dokonalé odevzdanosti Pánu.
Do pouště za ním začali přicházet lidé z Palestiny, Sýrie a z Egypta. Hilarion neodmítal projevovat lidem Kristovu lásku, ale na druhé straně toužil po větší samotě a menší pozornosti od lidí, kterých přicházelo stále více. Hilarionova pověst byla provázena zprávami o uzdravování nemocných a osvobozování od posedlosti. Je zmiňován jako zakladatel mnišství v Palestině. Přibližně r. 329 se kolem Hilariona začali shromažďovat jeho následovníci. Společně s nimi Hilarion obdělával půdu, na níž pěstovali zeleninu i ovoce, a pletli rohože. Učil je spojovat práci s modlitbou a při práci také zpívali. K jejich způsobu života se prý připojovali i bludaři a pohané, kteří se jejich vlivem obrátili.
Hilarion se asi v roce 356 rozhodl hledat větší klid a samotu. Nějaký čas se po smrti Antonína zdržoval u jeho následovníků Izáka a Pelusiana v Egyptě. Před delší cestou přes Libyjskou poušť strávil nějakou dobu skryt v jiné pouštní oblasti. V 72 letech se s několika učedníky přeplavil na Sicílii, kde určitou dobu prožili v horách, vydělávajíce si na chleba donáškou dřeva obyvatelům v blízkých osadách. Ti v nich viděli dobré rádce, obdivovali je a navštěvovali v jejich poustevnách. Hilarion se zřejmě proto rozhodl pokračovat do Dalmácie. Krátce před odchodem se k němu připojil jeho bývalý žák Hesychius, který ho po tři roky hledal. Z Dalmácie spolu pokračovali na Kypr, kde se usadili v hornatém nepřístupném kraji poblíž města Pafus (dnešní Paphos). Zde Hilarion onemocněl, odkázal svoji Bibli, kající roucho a plášť Hesychiu a odebral se na věčnost. Hesychius jeho ostatky prý později převezl do klášterního chrámu nedaleko Maiumy v Palestině. Hilarionův životopis sepsal sv. Jeroným (který zemřel r. 420) a uvedl, že se u jeho hrobu děly zázraky.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Hilarion bojoval proti tělesnému pokušení askezí a nejenom on. Potřebu cvičit se v sebeovládání mívá snad každý, ale ne každý si ji uvědomí. Zpytování svědomí zaměřím na vlastní potřebu, v čem a jak potřebuji vítězit nad sebou samým.Bože, Tys vedl svatého Hilariona na poušť, aby Ti sloužil postem a modlitbou; na jeho přímluvu pomáhej i nám, ať dovedeme ovládnout sami sebe, abychom vytrvali v Tvé službě a nadevšechno Tě milovali. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)
POZNÁMKA
Martyrologium sice dnes připomíná pouze tohoto Hilariona, který zemřel na Kypru asi r. 371, ale v životopisech světců se vyskytují k tomuto dni další osoby téhož jména: Hilarion, jenž zemřel v Egyptě r.300, další z Kyjeva (+ 1053) a ještě mnich, jenž zemřel r. 1106.Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Hilarion, abbas in Cypro (asi 371); Wendelinus (s. VII.); Dasius, Zoticus et Caius (303); Ursula et martyres Coloniæ Agrippinæ virgines (asi s. IV); Malchus, monachus (s. IV.); Severinus, ep. Burdigalen. (s. V.); Cilinia (po r. 458); Viator, lector (po roce 481); Maurontus, ep. Massilien (asi 780); Petrus Capucci♦ (1445); Iulianus Nakaura, m. Nagasaki (1633); Carolus Primus♦ (1922); Laura a Sancta Catharina Senensi Montoya y Upeguí♦, virgo (1949)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský