Valentinus Palencia Marquin et IV socii

ŽIVOTOPIS

Byli umučeni z nenávisti k víře ve stejný den poblíž Suances v provincii Cantabria ve Španělsku.

Valentin Palencia Marquin se narodil 26. 7. 1871 v Burgosu. Několik let žil v domě svých rodičů v Huerto del Rey. Jeho touhou byla pedagogická činnost pro chudé děti. Vysvěcen na kněze byl 21. 12. 1895. V roce 1898 založil patronát sv. Josefa pro vzdělávání sirotků a dětí z velmi chudých rodin. Zařídil pro ně i řemeslnou dílnu pro praktickou výuku. Vzdělávací zařízení sloužilo 110 chlapcům. Další pomoc poskytoval vězňům i cizincům. Snil o vytvoření první profesionální školy, ale na pracovní praxi měl jen malou dílnu. Stále se vzdělával a praktikoval moderní výuku. Svou vytrvalostí získával škole dobré jméno. Vyučování se snažil dělat dětem příjemné a radostné, aby se z nich stali všestranně schopní věřící muži. Vychoval si i kapelu, která vystupovala na koncertech a při poutích. Vedl ji Donát Rodríguez.

Občanská válka vypukla 18. 7. 1936 a od poloviny července měl o. Valentin Palencia zakázáno konat mši svatou. Jedním ze studentů byl udán u Lidové fronty v Torrelavega. Čtyři chlapci, kteří ho doprovázeli, byli povoláni svědčit a nakonec spolu s ním byli 15. 1. 1937 zavražděni na hoře Tramalón u Suances.

Donát Rodríguez García se narodil 27. 1. 1911 v Santa Olalla de Valdivielso ve španělské provincii Burgos.

V dětství onemocněl obrnou. Na pozvání o. Valentina Palencia se přihlásil do ústavu pod patronátem sv. Josefa v Burgosu. Díky svému hudebnímu nadání se dostal na Národní konzervatoř hudby, kde 19. 11. 1934 získal diplom k výuce klavíru. Pod patronátem sv. Josefa působil jako učitel a také vedoucí kapely. S jejími hudebníky a s o. Valentinem tradičně o dovolené jezdil na pláž v Suances při pobřeží Biskajského zálivu v provincii Cantabria. V roce 1936 jejich pobyt přerušilo vypuknutí občanské války. Po zatčení o. Valentina bylo šest lidí z jeho blízkosti předvedeno k výslechu. Čtyři mladí muži včetně 25letého Donáta zůstali věrni Bohu i svému duchovnímu vůdci Valentinovi. Po Donátovi milicionáři chtěli, aby si sundal z krku křížek, že si tak zachrání život. Odmítl a pro lásku k ukřižovanému Ježíši podstoupil smrt.

German García y García se narodil 30. 10. 1912 ve Villanueva de Argaño ve španělské provincii Burgos. V roce 1923 začal studium u školských bratrů P. Marie (maristů – FMS) v Arceniega u Álavy. V dalším roce přešel na internátní školu v Grugliasco v provincii Turín. V roce 1927 po postulátu dokončil noviciát a po dalším vzdělání byl v roce 1930 poslán do brazilského Ria de Janeira. Zde vyučoval do doby, než mu zdravotní stav zkřížil plány. Potom musel ze zdravotních důvodů komunitu maristů opustit. Vrátil se do Burgosu a v roce 1933 začal pracovat v jednom hotelu jako tlumočník. Po roce nabídl své schopnosti otci Valentinovi a začal učit sirotky a opuštěné děti v ústavu pod patronátem sv. Josefa. Často se postil, protože své jídlo věnoval hladovým návštěvníkům. V kapele ústavu hrál na klarinet. V roce 1936 byl s dalšími členy kapely na pláži v Suances. Bylo mu 24 let, když byl po pravdivě podaném svědectví u Suances ve španělské provincii Cantabria s o. Valentinem a třemi dalšími druhy za věrnost Kristu zabit.

Zachariáš Cuesta Campo se narodil 10. 6. 1916 ve Villasidro vzdáleném 40 km od provinčního města. Ve věku 5 let Zachariáš (španělsky Zacarias a italsky Zaccaria) dostal injekci, po které ochrnul a zejména v zimně trpěl silnou bolestí v noze. Jeho dobrý charakter to však neoslabilo. Byl obráncem těch, kterým se druzí posmívali. Jeho zbraní byla modlitba sv. růžence.

Rodiče s přáteli domluvili s knězem Valentinem Palenciou výukový pobyt pro Zachariáše ve středisku pro vzdělávání opuštěných dětí a mládeže pod patronátem sv. Josefa. Zde mu bylo nabídnuto vyučit se obuvníkem nebo krejčím. Zachariáš volil to první. Při vzdělávání byla také nabízena výuka hudby. U tohoto oboru Zachariáš opisoval texty křesťanských písní i básně. Byl chválen za svůj rukopis, který se dobře četl. V roce 1936, když byl připraven na samostatnou obuvnickou práci, mu instruktor navrhoval, aby s kapelou na pláž v Suances už nejezdil, ale návrh o. Valentina na tuto dovolenou jet byl rozhodující. Pobyt v Suances pak změnila občanská válka a po zajetí o. Valentina byl se svými druhy předveden k podání svědectví víry. Nakonec byl s ním a třemi dalšími mladými muži zabit u Suances ve věku 20 let.

Emilián Huidobro Corrales se narodil 9. 8. 1917 ve Villaescusa de Butrón ve španělské provincii Burgos. Jeho otec Íñiga předčasně zemřel a matka Agapita se znovu provdala. Její nový muž však týral Emiliána. Situace se pro něj a jeho bratra zhoršila, když matka Agapita zemřela. Strýc proto přivedl obě děti k o. Valentinovi do Burgos mezi sirotky pod patronátem sv. Josefa. Na rozdíl od bratra Aníbala se Emilián zajímal o hudbu a naučil se hrát téměř na všechny druhy nástrojů, dechové i smyčcové. Jeho nadání se projevilo i v tom, že zvládal zastupovat vedoucího souboru i jako dirigent.

V červenci 1936 doprovázel o. Valentina s členy souboru na tradiční dovolenou na pláž v Suances při pobřeží Biskajského zálivu v provincii Cantabria. V té době vypukla občanská válka a o. Valentin byl zatčen. K výslechu byla předvedena šestice mladých mužů z jeho blízkosti. Čtyři mladíci, včetně 19letého Emiliána, zůstali věrni Bohu i svému vůdci Valentinovi. Společně s ním byli zabiti 15. 1. 1937 na hoře Tramalón poblíž Suances.

Papež František oficiálně uznal jejich mučednictví dekretem z 30. 9. 2015 a jejich slavnostní blahořečení se uskutečnilo 23. 4. 2016 v katedrále v Burgosu za předsednictví kardinála Angela Amata z pověření papeže.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Arnoldus Janssen (1909); Secundina (století neznámé); Ioannes Calybita (s. V.); Ita (577); Probus, ep. Reatin (asi 570); Maurus, abbas (s. VI-VII.); Tarsicia (s. VI./VII.); Ablebertus seu Emebertus (asi 645); Malardus (asi 650); Romedius^♦ (asi s. VIII.); Bonitus (asi 710); Arsenius, eremita (904); Petru s de Castronovo^♦ (1208); Iacobus Eleemosynarius^♦ (asi s. XIII.); Angelus de Valido^♦ (1325); Franciscus Fernández de Capillas (1648); Seraphinus Sarovski (1833); Valentinus Palencia Marquin et IV socii^♦ (1937); Nicolaus Gross^♦ (1945)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský