Iulianus Sabbas
| 17. ledna, připomínka | |
| Postavení: | poustevník |
| Úmrtí: | asi 377 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se asi kolem roku 300 v Heliopolis (nyní Baalbek) ve východním Libanonu. V Mezopotámii se stal mimořádně asketickým poustevníkem. Jeho druhé jméno „Sabas“ je přezdívkou, která prý v syrštině znamená „starý muž“ a byla mu dána pro jeho moudrost. Tato přezdívka je vysvětlována také jinak i různě komolena (např. Sopat). Místem jeho pozdějšího života i smrti se stalo Osrhoene, představované jako starověká oblast v horní Mezopotámii. Tam si vybral v poněkud drsnějším místě jeskyni (dnes v Turecku). Těšil se z klidu k modlitbě a kajícnost prožíval i svou prací. Podle legendy jedl jen jednou týdně.Přes svou lásku k samotě stal se známým tím, že povzbuzoval křesťany za pronásledování císařem Juliánem apostatou (odpadlíkem) kolem roku 362. V době sporů s ariány bylo nepřáteli nepravdivě rozšiřováno, že se stal stoupencem arianismu. K nařčení došlo proto, že veřejně vystupoval proti ariánskému bludu. Na žádost pravoslavné strany byl v roce 372 vyzván, aby přišel do Antiochie bránit se těmto obviněním. Na místní věřící měla jeho obhajoba (podle legendy provázená zázraky) velmi pozitivní dopad. Poté se vrátil do poustevny v Osrhoene.
Stručný životopis Juliána Sabase napsal Jan Zlatoústý a vyjádřil v něm chválu na tohoto poustevníka.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Antonius, abbas in Thebaide (356); Speusippus, Elasippus, Melasippus et Leonilla (století neznámé); Iulianus Sabbas (asi 377); Marcellus, ep. Dien. (510); Sulpicius Pius (647); Gamelbertus♦ (asi 802); Rosselina (1329); Ianuarius Sánchez Delgadillo (1927); Teresio Olivelli♦ (1945)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský