Deicolus
| 18. ledna, připomínka | |
| Postavení: | mnich, misionář |
| Úmrtí: | s. VII. |
ŽIVOTOPIS
Narodil se asi kolem roku 530 v Leinsteru v Irsku. V mládí odešel do kláštera Angor v Bangor u východního pobřeží Severního Irska. V tomto významném misijním středisku se stal žákem zakladatele kláštera Komgala (pam. 10.5.) a Kolumbána (pam. 23. 11.), podle jejichž příkladu si navykl na asketickou přísnost. Pod jejich vedením s velkou horlivostí vystudoval a připravil se na kněžské svěcení. Je jmenován na třetím místě mezi 12 druhy Kolumbána, s nimiž kolem roku 590 přistál u bretaňského pobřeží. Po vlídném přijetí králem Francké Austrasie dostali k dispozici zříceninu pevnosti Annegray stojící v lese. Zde si zřídili poustevnická obydlí a začali s evangelizací kraje, v němž vlivem migrace pohanských národů zaniklo dříve zaseté křesťanské náboženství. Začali benediktinským stylem, obděláváním půdy spojeným s modlitbami a projevy lásky ke všem. Pro jejich příklad přibývalo zájemců a docházelo k postupnému vzniku dalších klášterů.Deikol, který následoval Kolumbána, býval i přes únavu klidný a radostný. Když po konfliktu s králem Theodorichem byli mniši z Luxeuilu vypovězeni, Deikol se musel z nějakých důvodů vzdát pokračování cesty s Kolumbánem. Zůstal trvale na opuštěném místě v Lure v Besançonské diecézi. Od jedné vdovy po místním statkáři zde dostal z jejího dědictví darem menší kostel a pozemek, na kterém vybudoval opatství s řeholí sv. Kolumbána.
Deikol za svého působení vykonal různé zázraky. O mnohých hovoří jen legendy a jsou podle toho posuzovány. Jedna z nich mluví o tom, proč se Deikol oddělil od bratrů za velkého sucha, kdy všichni trpěli žízní, pro kterou on byl už v beznadějném zdravotním stavu. Ostatní proto na jeho přání pokračovali bez něj. Když se z posledních sil modlil, nakonec dovolávajíce se lásky vyslovil prosbu o uhašení strašné žízně, vytryskl vedle něj proud čisté vody. Na památku tam zůstala aktivní fontána. Dalším, jemu přičítaným zázrakem, je prý i vzkříšení sakristiána. Traduje se také např. zavěšení pláště na sluneční paprsek a jiné nepochopitelné události označované za zázraky poukazující na Deikolovu svatost. Údajně některý ze zázraků přiměl krále Chlotara II. k podpoře Deikolova opatství. Ten v pokročilém věku předal jeho vedení jednomu ze svých mladých mnichů a v modlitbách se připravil na konec své pozemské pouti.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Maria Virgo, Mater unitatis christianorum ; Successus, Paulus et Lucius (259); Cosconius, Zeno et Melanippus, m. Nicææ (s. III/IV); Volusianus (asi 498); Prisca, titularis basilicæ in Urbe (před rokem 499); Deicolus (s. VII.); Beatrix Estensis♦, monialis (asi 1262); Margarita, virgo monial. Ord. Prædicat (1270); Facius♦ (1272); Andreas Grego de Piscaria♦ (1485); Christina Ciccarelli♦ (1543); Regina Protmann♦ (1613); Felicitas Pricet, Monica Pichery, Carola Lucas et Victoria Gusteau♦ (1794); Maria Teresia (Maria Ioanna) Fasce♦ (1947)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský