Asclas
20. ledna, připomínka | |
Postavení: | mučedník |
Úmrtí: | s. IV. |
ŽIVOTOPIS
Narodil se v Thébách (Veset) v Egyptě. V době rozsáhlých perzekucí a nařízení vydaných císařem Diokleciánem veřejně a beze strachu hlásal křesťanskou víru. Byl proto zatčen a předveden ke guvernérovi regionu, údajně Arrianovi. Při výslechu se nebál jeho hrozeb a šlo mu především o hlásání pravdy o Kristu a nepodvolit se nátlaku.Guvernér ho pak podle legendy přepravoval po Nilu do Antinoe (Antinoöpolis) Thebaidě a při snaze o přistávání prý zázrakem došlo k problémům, pro které se přistání nemohlo uskutečnit. Podezření padalo na Asklase a legenda vypráví o tom, že přistání se podařilo až když Arriano na výzvu Asklase napsal a podepsal prohlášení, že Bůh, kterého uctívá Asklas, je jediný a žádní jiní bohové nejsou.
Martyrologium připomíná, že Asklas za svou neohroženost a věrnost podstoupil různé druhy mučení a následně byl utopen v řece, údajně s kamenem přivázaným na krku. Bývá uváděn rok 311 a v místě jeho mučení v Antinoe se prý dnes nacházejí její ruiny u egyptské El-Rody.
Fabianus (250); Sebastianus, m. Romæ (začátkem s. IV.); Asclas (s. IV.); Neophytus (s.IV.); Euthymius (473); Wulfstanus (1095); Benedictus Ricasoli♦ (asi 1107); Henricus, ep. Upsalien (asi 1157); Eustochium Calafato (1485); Angelus Paoli♦ (1720); Stephanus Min Kŭk-ka (1840); Basilius Antonius Maria Moreau♦ (1873); Maria Christina ab Immaculata (Adalheidis) Brandow, virgo (1906); Cyprianus (Michael) Iwene Tansi♦ (1964)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský