Zacharias, monachus
21. ledna, připomínka | |
Postavení: | mnich |
Úmrtí: | asi 950 |
ŽIVOTOPIS
Stal se baziliánským mnichem a žil v pohoří Mercurion (Merkur) v Lucanii (dnes Basilicata v provincii Potenza) v Itálii. Je o něm psáno, že byl cenobitou*. Dále, že dostal přízvisko Andělský a pravděpodobně byl později i hegumenem (podle zmínky v řeckém dokumentu z r. 991 z Grottaferrata).Životopisné údaje většího rozsahu o Zachariášovi neexistují. Je však vzpomínán jeden jemu zasvěcený kostel při hranici starších byzantských provincií Longobardie a Kalábrie. Také je připomínáno, že žil v době určitých sociálních konfliktů, které ohrožovaly mír křesťanů v souvislosti silné hrozby muslimské invaze na Sicílii a Kalábrii.
POZNÁMKA
*Cenobity založil Pachomius (pam. 9. 5.) asi v roce 318 jako mnišské společenství. Nejednalo se o klášterní společenství v dnešním slova smyslu i když sv. Benedikt z Nursie definuje cenobity jako ty, kdo „žijí v klášteře, podrobeni řeholi a představenému a nahlíží se na ně jako na organizované mnišské společenství. Mniši žili asketicky a společně trávili jen určitou menší část dne, ostatní čas osamoceně. Každý měl svou malou celu nebo poustevnu. Nikdo však neměl vlastní majetek, ale vše potřebné bylo k dispozici v klášteře a to, co kterýkoliv mnich prací vyzískal, připadalo klášteru. Jsou uváděni i cenobité zaměřeni na samostatný život v odloučení jako poustevníci. Představený cenobitů byl na úrovni opata, často s pojmenováním hegumen. Název je odvozen z řečtiny o významu „osoby, která má na starosti“ nebo „vůdce“. Vyskytoval se zprvu pro představené klášterů bez ohledu na to, o jaký se jednalo, a později jeho používání zůstalo jen ve východní církvi.Dominica Dei verbum; Agnes, m. Romæ (s. III.-IV.); Publius, ep. Athenarum (s. II.); Fructuosus, Augurius et Eulogius, diaconus (259); Patroclus, m. Trecis (asi s. III.); Epiphanius, ep. Papien (496); Meginradus (ca. 861); Zacharias, monachus (asi 950); Eduardus Stransham et Nicolaus Wheeler♦ (1586); Albanus Roe (1642); Thomas Green♦, presb. (1642); Iosepha Maria a Sancta Agnete♦ (1696); Ioannes Baptista Turpin du Cormier et XIII socii♦ (1794); Ioannes Yi Yun-il (1867)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský