Barnardus
| 22. ledna, připomínka | |
| Postavení: | opat, biskup |
| Úmrtí: | 842 |
| Patron: | zemědělců a vinařů |
ŽIVOTOPIS
Narodil se asi v roce 778 poblíž Lyonu ve Francii. Jeho šlechtický rod zde měl rozsáhlé statky. Místo Barnardova narození se poněkud liší. Vyskytují se tři údajné obce. Spinosa, později snad přejmenována po Barnardovi, podle dalších zdrojů mělo jít o Izernore nebo o l'Ain. Díky původu se Barnardovi dostalo významného vzdělání u dvora císaře Karla Velikého a na žádost otce se oženil. Několik let byl důstojníkem v císařově armádě. Poměrně brzy ho zasáhlo úmrtí jeho rodičů a on změnil svůj život. Dědictví a celý svůj majetek prý rozdělil na tři části. Pro církev, pro chudé a pro rodinu, hlavně své děti. Na dalším se dohodl se svou ženou, která později vstoupila do kláštera. Barnard na nemovitosti v Ambérieu-en-Bugey zbudoval benediktinský klášter, v němž se asi roku 805 stal opatem. V roce 810 byl jmenován arcibiskupem ve Vienne. Tomuto postavení se zprvu bránil a přijal je až po nařízení Karlem Velikým a papežem Lvem III.Vynikal učeností, zbožností a věrností řeholním pravidlům. Byl zařazen mezi nejvlivnější biskupy své doby. V roce 824 se zúčastnil pařížského koncilu svolaného císařem Ludvíkem Pobožným (813-40) na žádost papeže Eugena II. (824-27) v naději, že franská církev dosáhne dohody s východní církví.
Barnard podporoval jednotu Franské říše, kterou císař Ludvík nejprve začal dělit mezi své tři syny z prvního manželství, a když mu jeho druhá manželka porodila dalšího syna Karla, Ludvík oznámil, že tento nejmladší zdědí vévodství Alemannia určené nejstaršímu synu Lotharovi. Proti rozhodnutí se postavili další synové a rodinný spor oslabil císařovu autoritu a hrozilo rozdělení království. Barnard byl povolán k řešení sporu jako poradce. Protože zaujal postavení proti Ludvíku Pobožnému, byl Barnard po jeho návratu k moci nucen uprchnout ze svého arcibiskupství a mohl se vrátit až v roce 837. Lothar se ale nakonec smířil se svým otcem.
Barnard se po návratu na arcibiskupství stranil politiky a věnoval se pouze pastoračním povinnostem. V letech 837 až 840 založil klášter v Romans-sur-Isère kam potom odešel. Před smrtí se ale vrátil se do Vienne, kde zemřel roku 841 ve věku 64 let.
Svatořečený byl 9. 12. 1903 potvrzením kultu papežem Piem X.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Vincentius, m. Valentiæ (304); Valerius, ep. Cæsaraugustan (305/315); Gaudentius, ep. Novarien (asi 418); Anastasius, monachus in Perside (628); Barnardus (842); Dominicus, abbas Soran (1031); Maria Mancini♦ (1431); Antonius della Chiesa♦ (1459); Gulielmus Patenson♦ (1592); Franciscus Gil de Federich et Matthæus Alonso de Leziniana (1745); Vincentius Pallotti (1850); Gulielmus Iosephus Chaminade♦ (1850); Laura Vicuña♦ (1904); Iosephus Nascimbeni♦ (1922); Ladislaus Batthyány-Strattmann (1931)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský