Ladislaus Batthyány-Strattmann
| 22. ledna, připomínka | |
| Postavení: | laik |
| Úmrtí: | 1931 |
ŽIVOTOPIS
Pocházel z bohatého šlechtického rodu. Po bouřlivém mládí se rozhodl pro studium medicíny. Oženil se s věřící hraběnkou a vzorně s ní vychoval 13 dětí. Využil bohaté dědictví svých předků k bezplatné léčbě chudých a k vybudování dvou nemocnic. Svým životem a jednáním se stal svědkem evangelia jak v rodině, tak ve společnosti. Byl lékařem, který si vážil svého povolání a žil z víry. Nikdy nepostavil pozemské bohatství před dobro lásky, která vede k nebi. Svým životem ukázal pravdivou normálnost života, ke které jsme byli stvořeni.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
ŽIVOT SE STÁVÁ PĚKNÝM DÍKY LÁSCE
Narodil se 28. 10. 1870 v Dunakiliti v severozápadním Maďarsku blízko Dunaje. Jeho rodina patřící k přední uherské aristokracii žila v rakouském Kittsee, vzdáleném od Ladislavova rodiště 24 km a ležícím dnes u bratislavské Petržalky. Přes velkou zámožnost Ladislavovo dětství nebylo radostné. Otec od matky odešel a přestoupil na protestantskou víru, aby mohl vstoupit do druhého manželství. Matka asi se šesti dětmi žila jen do roku, ve kterém bylo Ladislavovi 12 let. Po její smrti se stal agresivním a pro mnohé nesnesitelným. Z jeho tehdejšího chování je vzpomínáno, že vynadal učiteli, do kropenky vlil inkoust a jezuitu uvěznil ve věži astronomické observatoře. S ním později uzavřel trvalé přátelství. Vedle prvotního negativního dopadu ze ztráty matky její smrt později udělala Ladislava citlivým k lidskému utrpení.
Po maturitě byl zprvu u Radeckého pluku. Studoval pak chemii, filozofii a zvláště astronomii, kvůli které si ve střeše zámku vybudoval observatoř. Měl lehkomyslné známosti se ženami a nezůstalo to bez následku. Když si uvědomil, že jednou bude mít správu nad rozsáhlým majetkem, začal na vídeňské univerzitě studovat zemědělství. Nakonec ale přestoupil na fakultu medicíny.
Úplně se změnil ve 25 letech, kdy se rozhodl pro studium medicíny. V té době se také seznámil s hraběnkou Marii Terezii Corethovou. Tato žena, se kterou se 10. 11. 1898 oženil, výrazně přispěla k jeho proměně. Jeden druhému byli darem od Boha a vzájemným povzbuzením být dobrými i podle evangelia. Lékař Ladislav Batthyány je od té doby charakterizován jako klidný, věcný, srdečný, vyrovnaný, hluboce věřící katolík, charakterní člověk, kterému nechybí ani zdravý humor. Vynikl jako láskyplný a svědomitý lékař i manžel a později vynikající otec a svědek víry svým 13 dětem.
S nástupem lékařské praxe si založil vlastní menší nemocnici v Kittscc, v níž začínal jako všeobecný lékař. Později se specializoval na chirurgii, a ještě později na oftalmologii. Za první světové války nemocnici v Kittsee přizpůsobil pro raněné vojáky.
Doktor Ladislav Batthyány v roce 1915 po smrti svého strýce Odo Batthyány-Strattmann obdržel dědictvím knížecí titul s příjmením Strattmann zároveň se zámkem v Körmendi u Szombathely v Uhersku. Spolu s rodinou se tam přestěhoval v roce 1920. Z části zámku vytvořil oddělení oční nemocnice a podle dávného přání, díky dědictví, léčil zde chudé pacienty, aniž od nich požadoval nějakou úhradu. Stávalo se, že jim dával peníze na další potřebné léky a hradil jim také dopravu do nemocnice. Třetinu svého majetku vyhradil na léčení chudých. Denně přijímal kolem stovky pacientů a stal se specialistou mezinárodního významu.
S pacienty zaváděl hovory na téma smyslu života, utrpení a víry. Byl přesvědčen, že lékař sice léčí, ale zdraví těla i duše je darem Božím. S pacientem se na závěr hovoru modlil a často mu na rozloučenou dával malý obrázek Nejsvětějšího Srdce Ježíšova s tímto textem na zadní straně: „Přijmi tento obrázek jako zbožnou památku na naši nemocnici a pokud myslíš, že jsi nám dlužen vděčnost, modli se za nás všechny. Přišel jsi k nám získat tělesné zdraví, nezapomeň ale na svou duši, která je tak cenná, že za ni Kristus zemřel na kříži.“
Ladislav Batthyány se denně účastnil mše svaté, občas i ministroval, a hlavně čerpal duchovní sílu z eucharistie. Ve svém deníku měl napsáno: „Miluji své zaměstnání. Nemocní mě učí stále více milovat Boha a já miluji Boha v nemocných. Nemocný mi pomáhá víc než já jemu!“ A ještě jednu významnou poznámku měl ve svém deníku u data 14. 2. 1926: „Život se stává pěkným díky lásce. Bůh je láska. Každá ušlechtilá láska je odrazem Božího stvoření.“
O pohodě, ve které rodina žila, se vyjádřil jeden z domácích učitelů slovy: „Takové srdečné rodinné poměry, atmosféru plnou lásky i zábavné veselosti jsem dosud zdaleka nikde nezažil. …Rodiče své děti vychovávali k pracovitému, skromnému a zbožnému životu.“
V 60 letech otec této rodiny onemocněl rakovinou močového měchýře a po 14 měsíců snášel své utrpení v jednom vídeňském sanatoriu. Jeho pokoj někdo nazval „poutním místem“, protože lidé sem přicházeli děkovat a odcházeli posíleni ve víře. Do svého testamentu Ladislav Batthyány napsal i skvělou radu: „Pokud chcete být šťastní, dělejte šťastnými druhé.“ Zemřel ve vídeňské nemocnici s pověstí svatosti a byl pohřben do rodinné hrobky v městečku Güssing.
U příležitosti blahořečení byly jeho ostatky přeneseny do místního klášterního kostela a část relikvií byla dána do farního kostela v Neubergu v Burgenlandu.
Papež Jan Pavel II. ho 23. 3. 2003 v Římě blahořečil a mimo jiné o něm řekl: „Jemu nezáleželo na materiálních výhodách a úspěch, kariéra nebyly cílem jeho života. Takovému postoji učil svou rodinu a sám tak žil. Tím se stal skutečným svědkem víry pro své děti.“
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Zamyslím se dnes nad úryvky z deníku tohoto světce lékaře. Co je pro mne normou v mém životě a co bych měl mít za normální po příkladu tohoto lékaře?Všemohoucí Bože, Ty nám posíláš své svaté a oni nás svým příkladem povzbuzují k lepšímu životu; veď nás, abychom blahoslaveného Ladislava Batthyány nejen oslavovali, ale také se od něho stále učili. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána. Amen
(ze závěrečných modliteb breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Vincentius, m. Valentiæ (304); Valerius, ep. Cæsaraugustan (305/315); Gaudentius, ep. Novarien (asi 418); Anastasius, monachus in Perside (628); Barnardus (842); Dominicus, abbas Soran (1031); Maria Mancini♦ (1431); Antonius della Chiesa♦ (1459); Gulielmus Patenson♦ (1592); Franciscus Gil de Federich et Matthæus Alonso de Leziniana (1745); Vincentius Pallotti (1850); Gulielmus Iosephus Chaminade♦ (1850); Laura Vicuña♦ (1904); Iosephus Nascimbeni♦ (1922); Ladislaus Batthyány-Strattmann (1931)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský