Præiectus et Amarinus
| 25. ledna, připomínka | |
| Postavení: | biskup a mnich |
| Úmrtí: | 676 |
ŽIVOTOPIS
Prajektus se narodil v roce 625 v Auvergne u Clermont-Ferrand ve Francii. Důležité vzdělání získal od biskupa Genesia z Clermontu (pam. 3. 6.). Později byl vysvěcen na kněze a v roce 666 se souhlasem krále Childericha II. byl ustanoven biskupem ve svém rodném kraji. Vynikal velkorysostí, moudrostí a kazatelskou službou povzbuzoval ke křesťanské horlivosti. Sám byl v ní příkladem, podporoval mnišství, zakládal kláštery, kostely i nemocnice.Můžeme v něm vidět svatého vyznavače, i když hned po své smrti byl považován za mučedníka, který byl zabit vzápětí po Amarinovi. Toho prý předtím uzdravil z vysoké horečky. Zastavil se u něj údajně při cestě na královský dvůr. Podle legendy byly za jejich vraždami zlé jazyky, které z biskupa udělaly podezřelého z toho, že si stěžoval u krále Childericha II. na Hectorovo chování a ten pak pro obvinění ze zločinů skončil na popravišti. Jistý Agritius uvěřil pomluvám a s Hectorovými muži údajně domluvil pomstu. K vraždám došlo u Volvic, 7 km před Riomem poblíž Clermontu. Mnich Amarin, udávaný někde jako představený kláštera, vyšel pravděpodobně vstříc k útočníkům a je považováno za možné, že si ho vrahové spletli s biskupem Prajektusem. Ten se následně představil a útočníci do něj začali bodat. Najatý vrah ho pak usmrtil ranou meče do hlavy. Ve spojení s útokem vrahů je zmiňována i smrt jednoho akolyty.
Amarin bývá představován poněkud nejednotně jako benediktinský mnich, který se kolem roku 625 usadil v údolí Thur v departementu Vogézy v Alsasku. K jeho setkání s biskupem a k jejich společné smrti snad došlo, když se Amarin snažil biskupovi oplatit návštěvu a snad i přijmout nějaké jeho rady. Jako správce malého kláštera, který řídil podle pravidel sv. Kolumba, měl více důvodů než jen projev vděčnosti za své uzdravení. Někdy po Amarinově smrti místo jeho kláštera dostalo pojmenování Saint-Amarin.
Ostatky těchto světců se nacházejí na více místech Alsaska.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
conversio Paulus, Apostolus ; Ananias, discipulus Iesu (s. I.); Arthemas (s. III./IV.); Agileus (s. III./IV.); Iuventinus et Maximinus, m. (363); Bretannio (s. IV.); Palæmon (s. IV.); Præiectus et Amarinus (676); Henricus Suso♦ (1366); Poppo♦ (1048); Antonius Migliorati♦ (1450); Archangela Girlani (1495); Franciscus Zirano♦ (1603 ); Emmanuel Domingo y Sol♦ (1909); Æmilia Fernández Rodríguez♦ (1939); Maria /Magdalena Antonia/ Teresa Grillo Michel♦ (1944); Antonius Świadek♦ (1945)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský