blah. Šebestián Valfré

Sebastianus Valfré

30. ledna, připomínka
Postavení:	kněz CO
Úmrtí:	1710
Patron:	vojenských kaplanů

ŽIVOTOPIS

Narodil se 9. 3. 1629 ve Verduno u města Alba v italské provincii Cuneo poblíž Turína. Prakticky celý svůj život prožil v Turíně. Zde vystudoval, 26. 5. 1651 vstoupil do oratoře svatého Filipa Neriho a v dalším roce 24. 2. byl vysvěcen. V roce 1656 získal doktorát teologie. Byl zpovědníkem šlechty i těch nejchudších. Navštěvoval nemocné a vězně. Dary od bohatých využíval na potřeby chudých. Piemontským králem Viktorem Amadeem mu bylo nabízeno turínské arcibiskupství, ale on hodnost pro svou pokoru odmítl. Byl jen prefektem oratoře a žádaným duchovním vůdcem. S úsměvem a vtipem po vzoru zakladatele oratoriánů Filipa Neriho (pam. 26. 5.) šel i mezi lidi, kteří by sami k němu nepřišli. Pro způsobená obrácení hříšníků byl nazýván apoštolem Turína. S velkou pečlivostí a úctou dohlížel také na opravy turínského plátna.

V době válečných konfliktů a obléhání města organizoval praktickou pomoc pro vojáky. Proto se později stal patronem vojenských kaplanů. Svou mariánskou úctou prý inspiroval krále Viktora Amadea II. k postavení královské baziliky Superga.

Šebestián Valfré zpracoval také katechismus vytvořený na základě otázek a odpovědí s názvem „Kompendium křesťanské nauky“. Usiloval i o budování dobrých vztahů s protestanty a Židy v Piemontu. Je na něj vzpomínáno jako na duchovního otce, který měl v očích ráj.

Zemřel v 80 letech. Blahořečený byl 15. 7. 1834 papežem Řehořem XVI. v Římě.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Martina (asi v první polovině III. s., nejspíš kolem r. 229. Dnešní text martyrologia místo na úmrtí upozorňuje na římskou baziliku jí zasvěcenou v roce 677.); Matthias, ep. Hierosolymitan (s. II); Barsimæus (s. III.); Bathildis (680); Aldegundis (asi 684); Armentarius (po roce 731); Theophilus Iuvenis (792); Adelelmus (1079); Franciscus Taylor^♦ (1621); Hyacintha de Mariscottis (1640); Sebastianus Valfré^♦ (1710 ); Paulus Hŏ Hyŏb (1840); Thomas Khuông (1860); David Galván (1915); Mucianus Maria (Aloysii) Wiaux (1917); Columba (Iosephus) Marmion^♦ (1923); Carmela García Moyón^♦ (1937); Sigismundus Pisarski^♦ (1943); Maria Bolognesi^♦ (1980)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský