blah. Ludvík (Luigi) Talamoni

Ludovicus Talamoni

31. ledna, připomínka
Postavení:	kněz CRSP
Úmrtí:	1926

ŽIVOTOPIS

Narodil se 3. 10. 1848 v Monze u Milána v Itálii jako druhý ze šesti dětí Josefa a Marie roz. Saly. V této chudé křesťanské rodině byl každodenní modlitbou růženec a otec s Ludvíkem denně chodili na mši svatou. V oratoři v Monze, nazývané del Carrobiolo, se Ludvík u barnabitů připravoval na biřmování, které přijal 1. 7. 1861. Heslem barnabitů (CRSP) bylo „spěchej s horlivostí nejen k Bohu, ale i k bližnímu“. Tato motivace se Ludvíkovi velmi líbila, neboť byla tím, na co byl zvyklý z domova, i když rodina byla velmi chudá. Když se pak oratoř změnila v seminář pro chudé, byl mezi prvními přihlášenými. Studoval zde a ve volném čase pomáhal v činnosti oratoře až do roku 1865, ve kterém přešel na teologii do diecézního semináře v Miláně. Kněžské svěcení přijal 4. 3. 1871. Tehdy ho prý postihla paréza, která mu pak ztěžovala život 15 let. Pro své schopnosti byl poslán učit na milánské kolegium sv. Karla, kde mezi žáky měl i pozdějšího papeže Pia XI.

Otec Ludvík Talamoni byl charakterizován jako vynikající učitel s velkou odborností i s velkým srdcem a zapálením pro apoštolát, přičemž měl i nemalé občanské zásluhy, protože byl velmi pozorný i k potřebám občanů. Zajímal se o školství, bezpečné cestování i zájmy drobných živnostníků, jednal s magistrátem o podpoře výstavby domů pro dělníky, doporučoval zlepšení podmínek věznice a dostupnost potřebných léků chudým. Z tohoto částečného výčtu můžeme vidět, že nechodil jen s otevřeným srdcem, ale i očima. Byl označen za klenot diecézního kléru i za otce nespočetných duší. Svým příkladem vedl druhé k horlivosti a objasňoval jim smysl a prospěšnost jejich povolání.

V roce 1875 byl povolán zpět do Monzy za profesora historie a filozofie v semináři. S velkou horlivostí pokračoval v pastorační službě. Z jeho iniciativy v roce 1891 vzešel základ Kongregace milosrdných sester sv. Gerharda, která byla zaměřena na pomoc lidem zvláště na okraji společnosti, zejména pak nemocným a jejich rodinám, do kterých měly sestry za úkol přinášet lásku Ježíše Krista. Otec Ludvík jim říkal: Buďte pokorné, upřímné a zanícené láskou.

Od roku 1893 byl také asi 23 let váženým členem městské rady v Monze. Dokonce i ti, kteří nebyli na straně církve, ho nazvali skutečným otcem lidu. Zemřel ve věku 77 let.

Blahořečený byl 21.3. 2004 papežem Janem Pavlem II.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Ioannes Bosco (1888); Victorinus, Victor, Nicephorus, Claudius, Diodorus, Serapion et Papias, m. Corinthi (asi 250); Metranus (asi 249); Cyrus et Ioannes, m. Alexandriæ (s. IV.); Geminianus, ep. Mutinen. (s. IV.); Abraham, ep. Arbelen (345); Iulius, presb. (s. IV. in.); Marcella, vidua romana (410); Mædhoc seu Aidanus (asi 626); Waldus (s. VII.); Eusebius, eremita (884); Ludovica Albertoni^♦ (1533); Franciscus Xaverius Maria Bianchi (1815); Maria Christina di Savoia^♦ (1836); Augustinus Pak Chŏng-wŏn et V socii: Petrus Hong Pyŏng-ju, Magdalena Son So-byŏg, Agatha Yi Kyŏng-i, Maria Yi In-dŏg, Agatha Kwŏn Chin-i (1840); Ludovicus Talamoni^♦ (1926); Candelaria a Sancta Iosepha /Susana/ Paz Castillo Ramirez^♦ (1940)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský