Candelaria a Sancta Iosepha /Susana/ Paz Castillo Ramirez
| 31. ledna, připomínka | |
| Postavení: | zakladatelka kongregace HH.C.a.CH. |
| Úmrtí: | 1940 |
ŽIVOTOPIS
Pocházela z Altagrácie ve Venezuele. Od dětství si osvojovala cit pro potřebné a byla v ní pěstovaná láska k Bohu. Její život provázelo strádání i odvaha k obětavosti a důvěra v Boží Prozřetelnost. S těmito ctnostmi pečovala o chudé nemocné a stala se zakladatelkou kongregace venezuelských karmelitek. V 77 letech zemřela s Ježíšovým jménem na rtech v Cumané.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
VE SLUŽBĚ UKŘIŽOVANÉMU A JEHO MATCE
Narodila se 11.8. 1863 v Altagrácii de Orituco ve státě Guarico ve Venezuele, ležící na severním pobřeží Jižní Ameriky. Rodiče, František de Paula Paz Castillo a Marie del Rosario Ramirez, jí dali jméno Zuzana a po půl roce přinesli do kostela Panny Marie, aby ji kněz Jan Pablo pokřtil. V sedmi letech jí zemřel otec, vážený fytoterapeut, kterého lidé označovali za muže s velkým srdcem. Rodina po jeho ztrátě začala strádat hmotně, ale duchovní hodnoty v ní růst nepřestaly. Základní vzdělání získávaly děti doma a Zuzana si zde také osvojovala kromě vyšívání krejčovské práce.
Na Štědrý den r. 1887 zemřela matka a 24letá Zuzana vedle starosti o domácnost se začala věnovat charitativní činnosti. Pro chudé a trpící ráda sama strádala a když bylo třeba, šla i žebrotou. Za nepokojů v roce 1901 ji starost o nemocné a raněné přiměla opravovat opuštěný dům, přiléhající ke kostelu. Zde pečovala o své chudé. V roce 1903 se rozhodlo o zřízení nemocnice sv. Antonína, jejíž vedení bylo svěřeno Zuzaně. Sama v ní s dalšími věřícími děvčaty láskyplně pečovala o nemocné a další nemocné navštěvovala po domech. Nemocnice při zahájení provozu 13. 9. 1903 měla pouze dva lékaře a tři ošetřovatelky. Před jejím otevřením* přišel do Altagrácie jako farář P. Sixtus Sosa Diaz, který se Zuzanou Paz Castillo Ramirez, která přijala jméno Candelaria od sv. Josefa, se stal spoluzakladatelem řeholní společnosti Malých sester chudých z Altagracia (Minorum Sorores Pauperum Altagracie de Orituco). Ta přerostla v kongregaci venezuelských karmelitek nazvanou „Hermana Carmelitas de la Caridad“ (HH.C.a.CH.), jinak zvaných „Hermanas Carmelitas de Madre Candelaria.“
Vlastní založení „Malých sester chudých“ jako diecézní instituce je uváděno datem 31.12. 1910, kdy prvních šest sester složilo sliby do rukou Mons. Filipa Neri Sendrea. Ten zároveň potvrdil Candelarii za matku představenou. Ta již měla ze dne 13.9. 1906 souhlas diecézního biskupa k obléknutí řeholního hábitu s užíváním nového jména Candelaria od sv. Josefa. I jako představená vynikala pokorou a velkým soucitem zejména pro chudé nemocné a opuštěné. Její velká obětavost souvisela s pohledem na ukřižovaného Ježíše a Pannu Marii. U něj setrvávala svou myslí a při něm nabývala její láska síly.
S mottem „Bůh je láska“ matka Candelaria se svými sestrami žila horlivou prací s důvěrou v Boha a otázku řeholního statutu nechávala první léta stranou. Jejich duchovní otec Sixto se r. 1914 stal apoštolským administrátorem a o dva roky později byl jmenován biskupem diecéze Guayana (dnes diecéze Bolivar City).
Matka Candelaria v letech 1916-1917 začala finanční kampaň pro potřeby jejich práce při zakládání nemocnice v Porlamar (na ostrově Isla Margarita v Karibském moři), která byla i hospicem pro opuštěné, a druhé nemocnice v Upata. Při nesnázích, které bylo nutné při nové aktivitě překonávat, říkala sestrám: „Jestli nám Pán nepomůže, pak to pro nás není dobré. Důvěřujme Pánu, on zná naše dny a neodepře nám žádnou milost, o kterou ho v důvěře poprosíme.“
V červenci 1922 přišli do Porlamaru otcové karmelitáni a matka Candelarie si přála i příchod sester tohoto řádu, protože chtěla k němu připojit své společenství. O necelé tři roky později, 1. 1. 1925, předložila představenému oficiální žádost o připojení ke Karmelitánské rodině a ta byla 25. 3. 1925 stvrzena dekretem generála řádu.
Karmelitáni na Isla Margarita se na prosbu Candelarie již dříve začali věnovat formaci sester. Karmelitánské věčné sliby Candelaria složila v roce 1927 a další sestry skládaly sliby dočasné. O dva roky později šla se dvěma sestrami pomáhat do Cumané, ležící u ústí řeky Manzanares do Karibského moře, protože zemětřesení zde zanechalo velké následky a bylo zapotřebí pomáhat v nemocnici. Matka Candelaria se po vypuknutí epidemie neštovic osobně věnovala postiženým v izolaci.
Na řádové kapitule 11. 4. 1937 byla novou představenou zvolena Luisa Teresa Morao a Candelarie ukázala příklad pokory a odevzdanosti, když před ní poklekla a políbila její škapulíř. V té době již snášela utrpení nemoci artritidy a až do konce života se trpělivě ztotožňovala s Boží vůlí. Zemřela v Cumané s trojím opakováním Ježíšova jména, jak bylo jejím přáním.
Blahořečená byla 27. 4. 2008 na univerzitním stadionu v Caracasu, hlavním městě Venezuely, kde slavnostní bohoslužbě předsedal kardinál Saraiva Martins, jenž jako pověřený papežský legát přečetl beatifikační dekret.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Z obrazu ukřižovaného Ježíše a při pohledu na jeho matku, budu pro lásku k nim vzbuzovat vlastní obětavost k pomoci potřebným.Bože, Tys dal své služebnici Candelarii správné poznání i se silou k důslednému životu podle evangelia a naplnil ji svou láskou s citem pro potřebné. Prosíme Tě naplň těmito svými dary i nás, abychom Ti sloužili s upřímným srdcem jako ona a vydávali o Tobě svědectví svou vírou i životem. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)
POZNÁMKA
*Podle KARMEL 2/08 myšlenka nemocnice vzešla z rady založené P. Sixtem Sosa Diaz, který přišel do Altagrácie v r. 1903 a rozhodnutí města bylo následné.Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Ioannes Bosco (1888); Victorinus, Victor, Nicephorus, Claudius, Diodorus, Serapion et Papias, m. Corinthi (asi 250); Metranus (asi 249); Cyrus et Ioannes, m. Alexandriæ (s. IV.); Geminianus, ep. Mutinen. (s. IV.); Abraham, ep. Arbelen (345); Iulius, presb. (s. IV. in.); Marcella, vidua romana (410); Mædhoc seu Aidanus (asi 626); Waldus (s. VII.); Eusebius, eremita (884); Ludovica Albertoni♦ (1533); Franciscus Xaverius Maria Bianchi (1815); Maria Christina di Savoia♦ (1836); Augustinus Pak Chŏng-wŏn et V socii: Petrus Hong Pyŏng-ju, Magdalena Son So-byŏg, Agatha Yi Kyŏng-i, Maria Yi In-dŏg, Agatha Kwŏn Chin-i (1840); Ludovicus Talamoni♦ (1926); Candelaria a Sancta Iosepha /Susana/ Paz Castillo Ramirez♦ (1940)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský