Maria Christina di Savoia
| 31. ledna, připomínka | |
| Úmrtí: | 1836 |
ŽIVOTOPIS
Narodila se 14. 11. 1812 v Cagliari na Sardinii jako nejmladší dcera Vittoria Emanuela I. Sardinského a arcivévodkyně Marie Terezie Habsbursko-Este. V italštině bývá někdy uváděna celým jménem Maria Cristina Carlotta Giuseppa Gaetana Efisia di Savoia. Svojí matkou byla zasvěcena Panně Marii a toto zasvěcení později osobně obnovila. V roce 1815 se s matkou a třemi sestrami přestěhovaly do Turína, kde je už čekal královský otec, protože se změnily politické poměry. V devíti letech Kristýny se otec musel vzdát trůnu a po období exilu v Nice se s celou rodinou usadil v Moncalieri, kde brzy zemřel.Marie Kristýna byla vzdělávána u dvora, vynikala zbožností a hlubokou vírou. V roce 1830 se s Ferdinandem II. Neapolsko-Sicilským („králem obou Sicílií“, království sicilského v Neapolsku a ostrovního na Sicílii) účastnila večírku turínské aristokracie k jejich zasnoubení. Volba sňatku prý byla politickým aktem i na doporučení duchovním rádcem. Po dvou letech se za krále provdala 21. 11. 1832 v mariánské svatyni Nostra Signora dell'Acquasanta v Janově. Ve svém postavení manželky a královny vynikala dvojí krásou s mnoha ctnostmi. Byla skromná a zdrženlivá, plná empatie k chudým, pro které vytvářela odvážná sociální díla. Její předností byla milosrdná láska, vedle chudých k nemocným i k trestancům. Neapolští prostí občané ji nazývali „svatou královnou“, která bujaré zvyky svého manžela mírnila a prý ho přivedla i k tomu, že se s ní v noci modlil růženec. Mezi její utrpení je řazeno i odloučení se od švagrové Marie Antoinetty pro jejich důvěrné přátelství a jejich odloučení kvůli Antoinettině svatbě v červnu 1833 ve Florencii.
V roce 1835 Kristýna otěhotněla a poslední měsíce očekávání strávila v paláci Portici. Její syn, budoucí král František II., se narodil 16. 1. 1836, ale u Kristýny po porodu nastaly horečky a 31. 1. ve věku 23 let zemřela.
K jejímu beatifikačnímu procesu přispěl jako zázrak uzdravení Marie Vallarinové, u které bylo v červnu 1866 zjištěno onemocnění zhoubným nádorem v prsou. Marie se svěřila přímluvě královny Marie Kristiny a prosila i Pána Ježíši, aby oslavil tuto svou služebnici. Nemoc okamžitě ustoupila a po týdnu již nebyly žádné její známky. Maria Vallarinová pak žila ještě 39 let, aniž by se nemoc ozvala znovu. Zkoumání zázraku a celý proces se i v důsledku válek protáhl. Nové zkoumání lékaři bylo opět otevřeno na konci října 2009. Po dalších šetřeních a uznáních kardinály a biskupy Kongregace pro kauzy svatých papež František 2. 5. 2013 povolil vyhlášení dekretu o zázračném uzdravení na přímluvu ctihodné Marie Kristiny Savojské.
Obřadu jejího blahořečení 25. 1. 2014 z pověření papeže předsedal kardinál Angelo Amato v bazilice Santa Chiara v Neapoli.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Ioannes Bosco (1888); Victorinus, Victor, Nicephorus, Claudius, Diodorus, Serapion et Papias, m. Corinthi (asi 250); Metranus (asi 249); Cyrus et Ioannes, m. Alexandriæ (s. IV.); Geminianus, ep. Mutinen. (s. IV.); Abraham, ep. Arbelen (345); Iulius, presb. (s. IV. in.); Marcella, vidua romana (410); Mædhoc seu Aidanus (asi 626); Waldus (s. VII.); Eusebius, eremita (884); Ludovica Albertoni♦ (1533); Franciscus Xaverius Maria Bianchi (1815); Maria Christina di Savoia♦ (1836); Augustinus Pak Chŏng-wŏn et V socii: Petrus Hong Pyŏng-ju, Magdalena Son So-byŏg, Agatha Yi Kyŏng-i, Maria Yi In-dŏg, Agatha Kwŏn Chin-i (1840); Ludovicus Talamoni♦ (1926); Candelaria a Sancta Iosepha /Susana/ Paz Castillo Ramirez♦ (1940)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský