Maria Costanza Panas (Agnes Pacifica)
| 28. května, připomínka | |
| Postavení: | abatyše OSCCap |
| Úmrtí: | 1963 |
ŽIVOTOPIS
Pocházela z Itálie, kde vyrůstala v cizí péči. Jako adolescens v době studií neodolala nabízené četbě, kterou až po svém obrácení viděla jako špatnou. Přispěním duchovního vůdce pak žila v odevzdání se Bohu a s obětováním života zemřela v 67 letech.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
NECHALA SE UTVÁŘET DUCHEM SVATÝM PO PŘÍKLADU PANNY MARIE
Narodila se 5. 1. 1896 v Alano di Piave v provincii Belluno v Itálii jako Anežka Pacifica. Z určitých důvodů její rodiče prý museli emigrovat do Ameriky a ji svěřili do péče strýci Donu Angelovi a ošetřovatelce Onorině, která jí nahrazovala matku. Po základní škole canossianských sester pokračovala ve studiu od roku 1910 na škole Sant'Alvise v Benátkách. V té době se její rodiče vrátili z Ameriky. Jejich dcera si na škole v Benátkách užívala svobody, kterou dříve neznala, a využívala ji k četbě všeho, i toho, co nebylo dobré. Vedle vyšší školy zde navštěvovala také veřejný institut Nicolò Tommaseo a zde v roce 1913 získala certifikát pro vyučování. Kamarádce Anežce jednou napsala, že život je povinnost, kterou je třeba splnit co nejvážněji, protože v něm jde o přípravu na něco většího. To již ale bylo v období, kdy měla za duchovního vůdce obláta L. Fritze.
Do kláštera ve Fabriano vstoupila přes odpor příbuzných 11.10. 1917 a po půl roce se stala sestrou Marií Costanzou. Věčné sliby složila 9. 5. 1922. Vedle základních řeholních slibů se zavázala k „naprosté odevzdanosti se Bohu“, k ochotnému „obětování svého života na pomoc duším“ i k tomu, že si „vždy vybere to, co bude poznávat za dokonalejší. “
V roce 1927, kdy jí bylo 31 let, byla zvolena novicmistrovou a později 22. 6. 1936 za matku představenou, kterou bývala volena až do roku 1952 s určitou přestávkou. V roce 1942 ji arcibiskup z Ferrary požádal o reformu kláštera kapucínských klarisek v jeho sídelním městě, kde pak pobývala asi 7 měsíců. V roce 1955 byla vybrána do rady Federace kapucínských klášterů klarisek ve střední Itálii. Od roku 1958 opět pokračovala jako abatyše ve svém klášteře.
Tato řeholnice byla i spisovatelkou duchovní literatury, zejména o kontemplativním životě, a složila prý i některé básně nebo hymny. Kolem svých 46 let psala rukou čitelně a bez chyb. Je představována i jako malířka a také jako rádkyně nejen mnohých řeholnic, ale i biskupů, kněží a laiků. Docházelo k tomu pro její hluboký duchovní život vycházející z pevného základu naprostého odevzdání se Bohu. Po příkladu Panny Marie se nechávala utvářet Duchem svatým. V tom bylo tajemství jejího života, s velkou láskou k eucharistii, která jí byla středobodem života. Dostávala zvláštní dary, mezi nimi i zkoumání či vidění do srdcí. Z jejích ctností jsou připomínány věrná služba Bohu v pokoře, chudobě, spravedlnosti a zdrženlivosti.
V posledních asi deseti letech života bojovala se zdravotními potížemi, i když nepřestávala naplno sloužit. Měla zhoršující se vidění, zánět pohrudnice působící trvale zvýšenou teplotu, pro kterou bojovala i s ospalostí. Později kvůli revmatoidní artritidě působící deformace končetin s flebitidou, těžkým bronchiálním astmatem a infarkty strávila tři roky na lůžku. Vše s láskou obětovala a podílela se tak s Ježíšem na jeho vykupitelském díle s odčiňující láskou.
Když uslyšela o blížícím se konci života papeže Jana XXIII. (pam. 11. 10.), nabídla svůj život za Druhý vatikánský koncil a zemřela 28. 5. 1963, o 6 dnů dříve než tento papež, který jej začal 11. 10. 1962.
Pro blahořečení Marie Costanzy Panas přispěl zázrak, k němuž došlo na prosby prarodičů, kteří ji s důvěrou prosili o záchranu novorozené vnučky ve velmi vážném klinickém stavu. O pomoc v modlitbách se také obrátili na řeholnice kláštera, ve kterém zmíněná Boží služebnice dříve žila. Holčička, za jejíž záchranu pak společně prosili, se narodila 23. 11. 1985 s respiračním selháním, svalovou hypotonii a bradykardii. Po převezení do další nemocnice bylo u ní ještě diagnostikováno mozkové krvácení a stav bez naděje na přežití. Druhého dne po společných modlitbách s řeholnicemi, 29. 11., se diagnostické příznaky začaly rychle zmenšovat a 7. 12. dosáhly úplného vymizení symptomů. Holčička pak dále rostla v dobrému fyzickém i duševním zdraví. Po diecézním vyšetřování církevní kurií bylo její, podle zákonů medicíny nevysvětlitelné, uzdravení uznáno Kongregací pro kauzy svatořečení a podepsáno papežem Františkem.
Marie Costanze byla blahořečená 9. 10. 2022 v katedrále di San Venanzio v italském Fabriano za předsednictví kardinála Marcela Semerarda z pověření papeže.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Za předsevzetí je mi zde nabízeno vybírat si vždy to, co budu při svém rozhodování poznávat za dokonalejší.Všemohoucí a milosrdný Bože, Tys inspiroval blahoslavenou Marii Costanzu k následování chudého a ukřižovaného Krista, k její naprosté odevzdanosti a k obětování svého života. Na její přímluvu pomáhej nám vytrvat v lásce až do konce, abychom patřili mezi ty, kdo vejdou do Tvého království. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Germanus, ep. Parisien. (576); Gulielmus, monachus (812); Lanfrancus♦, ep. Cantuarien (1089); Margarita Pole♦ (1541); Heliconis (s. III); Caraunus (s. V); Iustus, ep. Urgellen. (s. VI); Ubaldesca (1206); Petrus ďArnaud♦ (1242); Herculanus de Plagario♦ (1451); Thomas Ford♦, Ioannes Shert et Robertus Johnson* (1582); Ladislaus Demski♦ (1940); Antomus Iulianus Nowowiejski♦ (1941); Maria Costanza Panas (Agnes Pacifica)♦ (1963)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský