sv. Ondřej Corsini

Andreas Corsini

6. ledna, připomínka
Postavení:	biskup O.Carm.
Úmrtí:	1373
Atributy:	karmelitánský nebo biskupský oděv, vlk či ovce, P. Maria, někdy je uváděn i meč

ŽIVOTOPIS

Pocházel z Florencie. Zde později vstoupil do karmelitánského řádu. V roce 1348 byl na generální kapitule v Metech ve Francii ustanoven toskánským provinciálem. V říjnu 1349 se stal biskupem ve Fiesole. Vynikal horlivostí, rozvážností a podivuhodnou láskou.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

OTEC CHUDÝCH

Narodil se 30. 11. 1301 ve Florencii v Itálii do šlechtického rodu Mikuláše Corsini a Gemmy roz. Stracciabende. Modlitbami rodičů byl vyprošen s příslibem Panně Marii, že jí bude po narození zasvěcen. Ondřejova matka měla sen, že porodila vlka, který se změnil v beránka. Přes úsilí rodičů o zbožnou výchovu si Ondřej zamiloval špatnou společnost, noční hýření, ženy a náruživé hry. Jeho matka Peregrina však vytrvale vzývala Matku Boží a prosila o jeho záchranu. Obrácení bylo náhlé a dokonalé. Matčina bolest zlomila jeho vzdorovitost. Uznal své provinění, zřekl se dokonce knížectví i majetku a vstoupil do kláštera karmelitánů, kde pokorně konal nejnižší práce. Byl i nadále pokoušen, ale zvítězil a roku 1328 se stal knězem. Základem jeho pokání byla láska a pokora. Usilovně pracoval na obrácení hříšníků. Svému strýci Janovi, který se zdál nevyléčitelně nemocný a propadlý hráčství se špatnými kamarády, slíbil uzdravení, pokud se s nimi rozejde, osm dnů se bude postit a odevzdá se Panně Marii. Strýc jej poslechl, obrátil se a byl uzdraven. Legendy vypráví o uzdravení desetileté dcery boháče, která měla tuberkulózu a lékaři jí už nedávali naději. Slepému žebrajícímu otci několika malých dětí zase navrátil zrak.

Po studiích v Paříži byl zvolen převorem. Roku 1348 se stal provinciálem toskánské provincie. Následně zažil morovou epidemii, při které zemřelo více než stovka spolubratrů. Z Ondřejova účetnictví ve funkci provinciála je známo, že ani tato bolestná rána nezastavila stavbu karmelitánského kostela, za kterou se cítil zodpovědný i po svém odvolání z funkce. Kdy mu došlo povolání na biskupský stolec nevíme, ale podle legendy se před ním z pokory údajně snažil skrýt u kartuziánů, kde byl prozrazen malým dítětem.

Jmenování za biskupa Fiesole ze 13. 10. 1349 papežem Klementem VI. přijal jako Boží vůli. Přísnost života nezměnil a horlivost zdvojnásobil. Žil velmi skromně a asketicky. Nadále nosil karmelitánský hábit a také řetěz kolem pasu. Byl velmi důsledný a s mimořádnou přesností osobně vedl účty o správě biskupství a příspěvků Svatému stolci. Na biskupství ponechal jen dva řádové spolubratry a šest zaměstnanců. Obnovil katedrálu i biskupské sídlo ve Fiesole u Florencie. Prostřednictvím kanonických vizitací dbal o náboženský život v celé diecézi, kde zvláště napravoval neutěšený život kléru, který nedával lidu potřebný vzor.

Vynikal péčí o chudé a byl nazýván „Otcem chudých“. Měl zvláštní dar smiřovat nepřátele. Jeho láskyplným slovům při urovnávání sporů se nedalo odolat. Asi v roce 1372 založil kněžské bratrstvo ke cti Nejsvětější Trojice.

Jeho povolání na věčnost mu bylo zjeveno předem o štědrém večeru. Hned po smrti byl ctěn jako světec. Jeho tělo bylo přeneseno do karmelitánského chrámu ve Florencii vzdáleného asi 8 km od Fiesole a je uloženo pod oltářem v jemu zasvěcené kapli.

Svatořečený byl 29. 4. 1629 papežem Urbanem VIII. a papež Klement XII. k jeho poctě nechal v roce 1734 zbudovat kapli u sv. Jana v Lateráně.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

U tohoto světce se k rozjímání hodí žebříček hodnot, které jeho život utvářely a s nímž bychom i my mohli svůj život o hodně lépe utvářet. Začnu se o to snažit.

Bože, Ty jsi řekl, že se ti, kdo šíří pokoj, budou nazývat Tvými syny; učiň, abychom na přímluvu svatého Ondřeje, horlivého šiřitele pokoje, bez přestání prosazovali takovou spravedlnost, která jediná může zaručit trvalý a pravý mír mezi všemi lidmi. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(závěrečná modlitba z karmelitánského Propria k breviáři)

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

In Epiphania Domini; Iulianus et Basilissa, m. in Thebaide (s. IV.); Felix, ep. Nanneten (582); Macarius^♦, abbas Herbipolitan (1153); Petrus Thomas, ep. Cpolitan (1366); Andreas Corsini (1373); Ioannes de Ribera (1611); Carolus de Setia (1670); Rita a Jesus Lopez de Almeida^♦ (1913); Raphaela Maria a Sacro Corde Porras Ayllón (1925); Andreas (Alaphridus) Bessette (1937)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský