Lucianus, m. Nicomedić
| 7. ledna, připomínka | |
| Postavení: | kněz, církevní spisovatel a mučedník |
| Úmrtí: | 312 |
| Atributy: | kalich (bývá postavený na prsou světce ležícího na střepinách) |
ŽIVOTOPIS
Pocházel ze syrské Samosaty, od řeky Eufratu. Stal se sirotkem asi ve 12 letech. Dědictví po rodičích rozdal chudým a poté šel k Makáriovi do Edessy, aby dosáhl většího teologického vzdělání. Jeho další cesta vedla do Antiochie, kde byl vysvěcen na kněze. Ve městě založil biblickou školu a biskupem byl ustanoven za veřejného učitele. Živil se opisováním knih a vynikal štědrostí k chudým. Jelikož zjistil, že řecký překlad Starého zákona byl bludaři poškozen, opravil jej podle původního hebrejského textu. Jeho překlad Bible se používal v Sýrii, v Malé Asii a v Konstantinopoli. Využíval jej i sv. Jeroným při překladu Bible do latiny.Ve druhé polovině III. století byl v Antiochii biskupem Pavel Samosatský, Luciánův krajan, který upadl do bludu ebionitů, kteří nesouhlasili s pravým učením o Nejsvětější Trojici a Církev k tomuto učení dosud neměla vyhlášené dogma. Biskup Pavel před Luciánem vystupoval natolik obratně, že i jeho pomýlil. Poznaná skutečnost vedla Luciána do Nikomedie k Eusebiovi, kde se bludů odřekl.
Za Diokleciánova pronásledování strávil více let ve vězení. Byl propuštěn na svobodu a znova uvězněn. Mezi tím sepsal spisy na obranu křesťanské víry. Císař Maximián se marně pokoušel Luciána získat lichocením a sliby. Pak to zkoušel bičováním. Nepomohlo ani držení Luciána o hladu, nabízené pokrmy z pohanských obětí odmítl a byl proto odsouzen k smrti.
V den slavnosti Zjevení Páně ho navštívili ve vězení místní křesťané. Přikován k zemi, jen ruce volné, slavil s nimi mši svatou. Za obětní stůl mu sloužila vlastní hruď. Druhého dne byl sťat.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
In Baptismate Domini; Raymundus de Penyafort (1275); Polyeuctus, m. in Armenia (asi 250); Lucianus, m. Nicomedić (312); Valentinus, ep. Rhćtić (asi 450); Crispinus, ep. Papien (467); Valentinianus (548); Tillo (asi 702); Cyrus, ep. Ruspen (714); Aldericus (856); Canutus Lavard (1131); Matthæus Guimerá♦ (1451); Ambrosius Fernández♦ (1620); beatorum martyrum tempore gallicae perturbationis♦ (1793 až 1794); Maria Teresia (Ioanna) Haze♦ (1876)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský